Atelier Tišnovka

Výhra v soutěži I Nové řešení presbytáře významově podporuje vazbu na podélnou osu kostela a jejím prostřednictvím návaznost na původní oltář a retábl. Bronzové struktury s atributy sv. Petra a Pavla na nové menze, ambonu a sedes jsou inspirovány obdobnými strukturami na jemném sochařském zpracování retáblu. Subtilnost struktur vylehčuje celkové prostorové řešení a koncepční příbuzností s dominantní architekturou presbytáře nerozšiřuje četnost jeho tvaroslovných prvků. V užším slova smyslu odkazují na rybářský původ sv. Petra: struktura evokuje rybářskou síť. 1. ANALÝZA STÁVAJÍCÍHO STAVU Presbytář brněnské katedrály sv. Petra a Pavla je téměř eklektickým spojením několika zcela rozdílných architektonických koncepcí. Základní vymezující stavební konstrukce je gotická, včetně některých neogotických prvků (arkýře), které celkový konstrukční systém doplňují. Do tohoto gotického základu jsou integrovány barokní prvky kazatelny, bočního oltáře a kanovnických lavic, které jsou jakoby odrazem či prodloužením barokní architektonické výbavy hlavní lodi katedrály. Hlavním dominantním interiérovým prvkem presbytáře je však dřevěný, pozlacený neogotický oltář, umístěný v centrální osové poloze v závěru presbytáře tak, že ve všech důležitých pohledech zcela ovládá jeho vnitřní prostor. Další, čtvrtou, architektonickou rovinu představuje moderní kamenný oltář z 80tých let dvacátého století, umístěný v přední části vyvýšeného liturgického prostoru a v jeho prostorové ose. Ostatní prvky umístěné v liturgickém prostoru, jako jsou ambon, sedes či zadní sedilie, jsou každý sám o sobě součástí již zmiňovaných stylů, takže nezmnožují jejich četnost. V souhrnu všechny tyto jmenované části nejsou určitě v rozporu či disharmonii, ale celek snad postrádá dojem přesvědčivé syntézy, při které je každý jednotlivý prvek jeho ústrojnou částí. 2.FILOSOFIE NOVÉHO ŘEŠENÍ Ve středu našich úvah o novém řešení liturgického prostoru katedrály se proto ocitá pojem SYNTÉZY a JEDNOTY. Naším cílem je pokusit se o symbolické i prostorové propojení jednotlivých prvků presbytáře. Nové prvky by neměly vytvářet další architektonickou rovinu, ale spíše návaznost na již přítomné objekty a v důsledku toho přispět k možné syntéze. Proto byl, jako východisko nového řešení, vybrán významově i prostorově dominantní prvek presbytáře - neogotický oltář. Tato návaznost umožňuje vytvoření nové symbolické a prostorové jednoty, neboť původní oltář i nově navržená menza jsou svojí podstatou propojeny a současně se nacházejí v centrální poloze liturgického prostoru. Umístění v závěru podélné osy katedrály akcentuje jejich důležitost nejen z hlediska samotného presbytáře, ale i celého kostela. Nově vzniklá souvislost: podélná osa lodi - nový oltář - původní oltář v sobě tedy v souhrnu nese několik obsahů - prostorový, symbolický i liturgický. Prostorově vytváří vyústění gradace architektury interieru, symbolicky završuje mystérium katedrály v tajemství ZPŘÍTOMNĚNÍ Krista, liturgicky zdůrazňuje STEJNOU PODSTATU účelu obou oltářů. Jako inspirace pro demonstraci návaznosti obou oltářů byl vybrán charakteristický ornament pozlaceného dřevěného korpusu retáblu původního oltáře. Volnou parafrází do soudobého uměleckého jazyka byla vytvořena výtvarná struktura - síť, která se stala základem nového návrhu. Transformace do pevného materiálu bronzového odlitku umožňuje její použití při konkrétním tvarování tří nových prvků: menzy, ambonu a sedes. Bronzová síť symbolicky poukazuje na rybářský původ sv,Petra a současně se svojí lehkostí a transparentností účastní na pocitovém vylehčení prostoru presbytáře. Významová rovina sítě je dále prohloubena volným vkomponováním atributů sv.Petra a Pavla do její struktury: klíč, loď,ryba,kohout, meč. 3.POPIS JEDNOTLIVÝCH OBJEKTŮ - UMÍSTĚNÍ Po prostorové analýze půdorysu presbytáře došlo k resumé, že stávající rozmístění základních liturgických objektů je správné. Větší posun menzy směrem do lodi není žádoucí z důvodu znemožnění uskutečnění některých důležitých obřadů, např. svěcení kněží nebo velikonoční obřad umývání nohou na zelený čtvrtek. Opačný posun je taktéž nežádoucí z důvodu zhoršení viditelnosti. Poloha ambonu a sedes je mírně korigována pro optimalizaci prostoru před menzou. OLTÁŘ Oltář se skládá ze dvou částí: spodního korpusu, symbolizujícího tvar lodi a odkazujícího na sv.Petra a horní desky, symbolizující knihu, která odkazuje na sv.Pavla. Symbol lodi poukazuje nejen na samotného sv.Petra, ale také na jeho významnou roli při vzniku Kristovy Církve na zemi. Síť současně připomíná rybářské prostředí, z něhož vzešli apoštolové. Horní část, navržená jako mramorová deska připomínající knihu, atribut sv.Pavla, ve druhé rovině také zdůrazňuje teologický dopad a význam Pavlovi apoštolské činnosti. Kniha se vznáší a vyjadřuje tak volně "vanutí" myšlenek a ducha. Menza je pevně ukotvena do podlahy. AMBON Ambon volným způsobem navazuje na kompozici a symboliku menzy. Dvě části ambonu opět nepřímo poukazují na dvě symbolické roviny - rybářské povolání předcházející apoštolské činnosti sv.Petra a učitelský a myšlenkový význam celoživotní činnosti sv.Pavla. Materiálově obě části přímo navazují na složení menzy. Ambon je taktéž pevně ukotven do podlahy. SEDES Sedes je navržen jako kompoziční dotvoření trojice základních liturgických objektů tak, aby bylo dosaženo prostorové, materiálové i symbolické jednoty. Byl zvolen jednoduchý hranolový tvar, jednak z důvodu kontrastu, jednak pro vyjádření možnosti mobility tohoto objektu. SVĚTELNÝ OBJEKT Trojúhelníkový světelný objekt z hliníkových subtilních profilů,pozlacených ryzím plátkovým zlatem, symbolizuje Nejsvětější Trojici. Svým světelným vyzařováním na místo PROMĚŇOVÁNÍ a ve vzájemné interakci s ním, připomíná Božský původ Kristovy oběti a jejich vzájemnou jednotu.

Přístavba gymnázia je intervencí do stávajícího areálu školy, který se nalézá v budovách bývalého kapucínského kláštera v Třebíči - Jejkově. Nová budova nahradila jednopodlažní provizorní křídlo bývalých dílen z období totality. Urbanistické umístění vychází ze zásad uspořádání budov kláštera. Na jižní straně přístavba sleduje směr bývalé kvadratury, na severní straně vytváří vnitřní nádvoří pro relaxaci a oddych s návazností na venkovní učebnu. Dvoutraktové dispoziční schéma otvírá v 1.NP prosklené respirium do nádvoří, ve 2.NP je chodba orientována do otevřené terasy. Učebny a kabinety jsou řazeny dle konkrétních požadavků školy. Architektura je artikulována jako jednoduchý navazující archetypální tvar se soudobým výrazem a detaily. Konstrukce využívá kombinovaný systém nosných keramických stěn a železobetonových sloupů. Materiály - vápenocementová omítka, cembritové šablony, vymývané teraco, hliníková okna, skládaná rosická rula, šedě lakovaná ocel. V interierech je použito světlé broušené teraco, dubové parkety, dveře a průhledy do učeben jsou z javorového dřeva.

Soutěž: Cena nadace PROMĚNY 2013 Obnova Nábřeží řeky Loučné v Litomyšli

Nový kostel se nachází v panelovém sídlišti, na okraji mezi jednoduchými kvádry panelových domů a lesem, svažujícím se ke smyčce konečné tramvaje. Plocha pro nový kostel je ohraničena nedávno postaveným, duchovním centrem a prudkým svahem nad tratí tramvaje, porostlým hustým lesem.<br> Cílem návrhu je vytvoření jednoduchého objektu vloženého do zeleně, která ho obejme a pocitově vnikne i do vnitřního meziprostoru, mezi sloupořadím a pevnou hmotou kostela. Typologicky je kostel spojením dvou evropských pilířů duchovní architektury. Antický, racionální princip, projevující se pravidelným sloupořadím po obvodu objektu a <br> křesťanský vnitřní, sevřený kontemplativní prostor eliptického tvaru. Ambit mezi sloupořadím a pevnou hmotou kostela nemá pouze komunikační funkci, ale je zároveň duchovním prostorem vycházejícím z tradice poutních ambitů. Kvádr kostela vertikálně protíná kuželová zvonice s křížem jako znak a symbol duchovní podstaty objektu. Vnější, racionální obal a vnitřní organický tvar elipsy duchovního prostoru symbolizuje věčné napjetí mezi racionalitou vnějšího světa a vnitřní, duchovní podstatou lidského života. Opisuje také závěr života blahoslavené Marie Restituty, vnitřně silně zbožné řeholnice, uvězněné a posléze popravené totalitním, fašistickým režimem.

Nová tělocvična komunikačně navazuje na chodbu stávajícího zadního křídla školy podél staré tělocvičny. Tělocvična je výškově osazena nad obslužný blok, zapuštěný do terénní terasy. Tento blok obsahuje šatny s příslušným sociálním zázemím, posilovnu, dvě cvičebny a technické zázemí. Půdorysná plocha tělocvičny umožňuje provozování sálových sportů: volejbal, basketbal, sálovou kopanou, badminton.<br> Architektura tělocvičny je lapidární, jednoduchým tvarováním odpovídá jednoduchosti funkce. Hmota ve tvaru kubusu je zapuštěna do terénu, rovná střecha koresponduje s reliéfem terénní terasy. Použitý materiál cihelného režného zdiva navazuje na stejný materiál použitý na fasádách navazujících stávajících školských budov od architekta Fischera. Ze zděného hranolu je „vysunuta“ vložená dřevěná konstrukce a vzniklým převýšením je vnitřní prostor „basilikálně“ prosvětlen shora. Hlavní nosnou konstrukci tvoří dřevěné lepené vazníky obdélníkového průřezu. Vazníky jsou příčně propojeny ztužujícími prvky a vytváří ucelený nosný systém „vložený“ do obalu, tvořícího nenosný obvodový plášť z porothermového zdiva a režných cihel. <br> Stávající pozemek je rozčleněn do čtyř terénních výškových úrovní, které svou gradací sledují svažitý profil pozemku. Návrh venkovních úprav je založen na scelení dvou úrovní, které jsou výškově nejméně rozdílné, tj. úrovně horního hřiště a úrovně bývalého sadu, který již není využíván. Vzniká tak velká plocha variabilního hřiště, které v součtu minimálně nahradí plochu dvou hřišť stávajících. Toto hřiště je možné využít jednak pro malou kopanou, jednak pro basketbal a volejbal, dle momentálních požadavků školy.

Koncept domu vzešel z urbanisticko - architektonické soutěže na řešení Velehradu. Novostavba školy je umístěna v těsné blízkosti jádra obce, v místě bývalého hospodářského zázemí cisterciáckého kláštera. Půdorysný tvar, připomínající část písmene H, je navržen tak, aby jeho stopa uzavřela torzovitý charakter stávajících hospodářských budov ( postupem času zrekonstruovaných) do jasně organizovaného prostoru. Vzniklo tak uzavřené nádvoří, navazující kompozičně na (v hierarchii nadřazený) prostor kolem baziliky a kláštera. Čelní křídlo obsahuje vstupní prostory, jídelnu se zázemím a odborné učebny s vedením školy. V křídle, umístěném u potoka Salaška, jsou umístěny kmenové učebny. Tělocvična tvoří samostatné vnitřní křídlo. Architektura domu je cíleně pojata jako „dotvářející“ prvek, který se účastní doplnění a uzavření stávajících narušených a nedostavěných prostorových struktur a urbanistických celků budov jádra Velehradu. Proto je pojata jako zděná, bíle omítnutá budova se sklonitou střechou, navazující tak na charakter sousedních budov bývalého hospodářského dvora. Lapidární a jednoduché komponování fasád usiluje o jistou neutrálnost výrazu a působení stavby jako „jednotlivého prvku z celku“.