Atelier Tišnovka

Jedná se o svažitý pozemek s jižní orientací za budovou kláštera řádu, původně nezastavěný. Základní situační řešení a regulační návaznost rozvíjí stávající situaci, která spočívá v zastavění ulice samostatně stojícími rodinnými domy nebo dvojdomy. Koncept prostorového a hmotového řešení je postaven na rozčlenění celkového podélného objemu domu na hmotu hlavní obytné části, orientovanou směrem po svahu a k jihu, a hmotu s obslužnými funkcemi, orientovanou do ulice a na sever. Svažitý terén současně umožňuje vytvoření dvou výškových úrovní, z nichž horní, vstupní, navazuje na niveletu ulice, kdežto spodní, obytná, vytváří osazovací rovinu domu s přímou vazbou na zahradu. Hlavní vstup do domu je veden z ulice v horní úrovni do komunikačního rozhraní mezi oběma hmotami, v boční části domu. Dispoziční řešení dále rozvíjí tento základní prostorový koncept. Obytné a pobytové místnosti jsou umístěny v hlavním, jižním křídle domu, obslužné místnosti a hala se schodištěm naopak v severním. Základní rozvržení obytné a obslužné funkce je vyjádřeno i materiálově navenek. Hlavní jižní křídlo je z cihelného, bíle omítnutého zdiva, severní je obloženo dřevem. Touto dvojí diferenciací je dosaženo dojmu odlehčenosti celku a lepších proporčních vztahů mezi jednotlivými částmi domu. Mezera mezi oběma křídly je využita pro boční osvětlení a hlavní vstupy. Dřevěná konstrukce balkonu a terasy, přiléhající k omítnutému křídlu z jihu v místě obytného prostoru, tvoří „přechodovou zónu“ domu směrem do zahrady a pomocí slunolamů jej současně chrání před sluncem a přehříváním.

Bývalý mincmistrovský dům na rohu Panenské ulice a Rybného trhu (Dominikánské náměstí) zabíral téměř třetinu celkové plochy dnešního náměstí. Po asanaci historického objektu začátkem 20.stol. zůstalo pod povrchem náměstí sklepení s původním, raně gotickým zdivem a částečně porušenou klenbu s lunetami. Při provádění přístupové chodby do prostorů Nové radnice byla odhalena původní studna ze 13. století. Po rekonstrukci sklepa zde byla vytvořena expozice gotických fragmentů z kaple sv. Václava, která stála v minulosti na rohu Dominikánského nám. a ulice Veselé. Pro zpřístupnění veřejnosti bylo rozhodnuto řešit vstup do těchto míst vstupem přímo z ulice Panenské. Pro tento účel bylo využito šest sklepních prostorů, které se nachází pod Novou radnicí. Vzájemným propojením všech místností se sklepením domu mincmistrů vznikl zajímavý komplex sklepů dokumentující různé slohové etapy. Byla zde zřízena expozice mapující vývoj Dominikánského náměstí ve středověku, jako centra moravského a brněnského mincovnictví. Dále je zde dokumentována asanace významné gotické památky kaple sv.Václava, domu mincmistrů a cisterciáckého kláštera založeného Eliškou Rejčkou. Část sklepení je vybavena jako audiovizuální galerie pro prezentaci historie a současnosti města Brna.

Nově navržený obytný blok uzavírá a nově vymezuje nároží ulic Kopečná a Leitnerova. Odsunutím uliční fronty oproti původní zástavbě v ulici Leitnerové, je dosaženo dostatečného oslunění a osvětlení západní strany domu, vytvoření prostoru před vstupy do domu a návaznosti uliční fronty na rohový dům Kopečná - Pekařská. Orientace bytů v křídle do ulice Leitnerovy je východ-západ, křídlo do ulice Kopečné je orientováno sever – jih, s otevřením části fasády na západ. Domy jsou rozděleny do čtyř bytových sekcí – tři jsou orientovány do ulice Leitnerovy, jedna do ulice Kopečné. V každé sekci jsou různé kombinace bytů dle jednotlivých podlaží: dva až čtyři byty na schodišťové jádro. Vstupy do domů jsou vedeny přes bezbariérovou rozšířenou rampu, vstupní závětří a vstupní halu se schodištěm a výtahem. Celý blok má 66 bytových jednotek a v podzemí domu je 83 parkovacích míst. Část parteru je využívána pro obchody a služby. Architektura je výsledkem přemýšlení o urbanistickém a architektonickém kontextu domu. Jednotlivé sekce bloku jsou výškově odstupňovány v souladu se spádem Leitnerovy ulice. Schodišťová jádra jsou z důvodů osvětlení vysunuta s mírným zešikmením oproti uliční frontě a přirozené rytmizuje uliční fasádu v ulici Leitnerové. V ulici Kopečné vytvářejí prostorové členění fasády předsunuté arkýře s lodžiemi. Obě uliční fasády jsou z režných lícových cihel, okna dřevěná. Zadní fasáda směrem do dvora je omítnuta a členěna horizontálními lodžiemi s francouzskými okny. Zásadní význam má vnitřní, prostorově uzavřený dvůr, který je parkově upraven, opatřen dětskými hřišti. Je tak umožněn volný, bezpečný pobyt dětí.

Volně stojící novostavba na okraji staré části Líšně ukončuje ulici s původní strukturou zástavby jedno až dvoupodlažních řadových rodinných domů, a to s ohledem na změněnou situaci v parcelaci - poslední dvě parcely se liší svým měřítkem. Architektonické řešení vyjadřuje změnu ve stavební struktuře - dům stojí na rozhraní staré a nové zástavby (panelové sídliště) - a pojímá zahradu jako volný prostor, který je propojen s interiérem domu vybíhajícími dřevěnými moly a průhledy francouzskými okny. Prostorové řešení se snaží zachovat intimitu parcely umístěním kamenné zdi s živými ploty a pergolou s popínavou zelení. Dům je dvoupodlažní, nepodsklepený se samostatně řešeným hospodářským objektem s garáží u severní hrany parcely. V přízemí domu je obytná část, v patře pokoje a ložnice, ve střední dřevěné nadstavbě je pracovna - vyhlídka. Architektonický výraz domu je založen na kontrastu základního zděného omítnutého korpusu domu s jeho hlavními funkcemi a obslužnými částmi domu, obloženými dřevěnými lamelami.

Původní objekt byl kvalitní historizující architekturou z přelomu 19. a 20. století. Jednalo se o zájezdní hostinec s bohatě zdobeným sálem, určeným k pořádání společenských akcí. Tento objekt byl v druhé polovině 20.století postupně devastován nevhodnými zásahy až do zcela nevyhovujícího stavu. Cílem projektu bylo vytvořit v této budově moderní kulturní komplex, splňující vysoké nároky na variabilitu. Centrum nabízející kulturní pořady, spolkovou činnost, společenské akce v kombinaci s možností využití restauračních a kavárenských zařízení, včetně využití parkového prostoru za budovou. Koncepce rekonstrukce hlavního sálu vychází z požadavku vytvořit univerzální prostor, umožňující pořádání široké palety kulturních akcí. Rozporuplná urbanistická a architektonická situace na pomezí města a periferie byla při hledání architektonického výrazu stavby zohledněna výškově akcentovanou dostavbou exponovaného nároží. Směrem do zahrady byl původní objekt dostavěn novou přístavbou, traktovanou pásovými okny a velkorysým otevřením foyeru pomocí prosklené stěny. Samotný historický objekt byl přestavěn v duchu citlivé rekonstrukce. Okolí bylo parkově upraveno s možností kulturního využití.