Atelier Tišnovka

Jedná se o adaptaci historických budov, obklopujících vnitřní dvůr, které v minulosti sloužili pro hospodářské účely (lihovar) a částečně také k bydlení. Ideová studie má nastínit možné využití areálu pro potřeby obce a také najít vazby se stávajícím kinem a kulturním domem. „Panský dvůr“ se nachází na mírném návrší, na jihovýchodní straně od centra obce, u výchozích turistických tras okolo rybníku Olšovce. Je obkroužen novodobými bytovými domy. Pod ním, v mírném svahu se nachází kino a kulturní sál a dále také sportoviště. Ideová studie řeší adaptaci hospodářských budov na kulturně- společenské centrum Jedovnic s velkým ohledem na turistický ruch. „Panský dvůr“ by měl sloužit pro co největší spektrum zájmových a společenských činností - spolků a aktivit, měl by být centrem setkávání místních lidí všeho věku a také cílem i východiskovým bodem pro turisty a cyklisty. Pro ně je zřízeno záchytné parkoviště se servisem pro kola a nabíjecími místy pro elektrokola. Cyklisté budou svoje kola nechávat na stojenech před „Panským dvorem“, nedoporučujeme vjíždět s koly na nádvoří. Okolí „Panského dvora“ bude nově osázeno stromy a doplněno zelení. Stromy budou mít ochrannou a estetickou funkci. Budou vysazovány v parkovištích aut a také ve svahu mezi „Panským dvorem“ a kulturním domem a kinem, kde by mělo vzniknout jakési arboretum s výsadbou stromů a zeleně, která je typická pro Moravský kras a Drahanskou vrchovinu. Budou zde navrženy nové chodníky s lavičkami. Je zde také umístěno pietní místo s bustou Ervína Černého - Křetínského, který objevil a probádal zaniklé středověké vesnice na území Drahanské vrchoviny. Vedle kina se nachází dřevěný altán, který slouží pro různá venkovní kulturní vystoupení. Nesplňuje však nějaké vyšší estetické požadavky. Navrhujeme na stejném místě postavit nový altán, jako hudební scénu otevřenou do všech stran. Navrhujeme také nahradit stávající asfaltové plochy dlažbou z kamene, a to i před a okolo „Panského dvora“. Odseková žulová dlažba prorostlá trávou daleko lépe vsakuje dešťové vody. Jelikož se řešený areál nachází ve svažitém terénu, tak jeden z hlavních úkolů, pro řešení venkovních ploch, bude návrh opatření právě pro jímání a odvod dešťových vod. Adaptace panského dvora – bývalého lihovaru a hospodářského dvora, jako kulturně- společenského centra městyse Jedovnice. Základní koncepce návrhu – funkční využití: A. Kulturně- společenské centrum Jedovnic: Objekty na východní straně areálu „Panského dvora“, včetně bývalého lihovaru budou určeny pro setkávání místních, zájmových spolků, setkávání důchodců, pro mládežnické spolky a pro kulturně společenský sál. Přízemí a patro jsou dispozičně navrženy tak, aby byly pokud možno víceúčelové, navzájem propojené, pro možnost pořádání různých společenských akcí. Sál by měl být všestranně využíván pro skauty, místní amatérské divadlo, hudební skupiny, koncerty, cvičení, promítání alternativních filmů a filmů pro děti, atp. Čelní stěna sálu může byt navržena jako lezecí stěna pro výcvik místních skautů a spelentologů. Typologicky by měl sál vycházet z konceptu „sokoloven“, či „orloven“, které se vždy budovaly ve většině obcí, a byly určeny pro velké spektrum společenských a sportovních aktivit. Neměl by být konkurencí sálu ve stávajícím kulturním zařízení, ale spíše jeho doplňkem. V rámci našeho přemýšlení o celkové koncepci spolufungování „Panského dvora“ a stávajícího kulturního centra máme ideu, že by v Jedovnicích mohl vzniknou festival folklórních skupin a divadel, které mají vztah ke středověké kultuře. Festival by využíval obou sálů i venkovních prostor. U sálu je navrženo zázemí – v přízemí - vstupní foyer s šatnou a prodejem vstupenek, s nářaďovnou a skladem mobiliáře a nezbytným hygienickým zázemím. V patře se nachází společenská místnost (divadelní klub, či zkušebna) a šatny s hygienickým zázemím. Je také představa, že sál bude také otevřen turistům a návštěvníkům Jedovnic, zvláště v době špatného počasí, kdy není možnost jiného vyžití. U sálu také nesmí chybět občerstvení - v přízemí na vstupní foyer do sálu navazuje literární kavárna (cukrárna), s přípravnou. V další části - v nároží (objekt lihovaru) je ve dvou podlažích navrženo 5 spolkových místností pro setkávání místních zájmových skupin a důchodců. Tyto spolky a důchodci by se mohly zapojit do programu experimentální archeologie, např. výrobou různých keramických předmětů tkaním látek na tkalcovských stavech, předení přízí na kolovrátcích, zpracovávání ovoce a medu, atpod. Jde o zachování starých řemesel a různých postupů technologických, které již upadají v zapomnění. Aby bylo možno plnohodnotně využít všechna patra, bude nutno přepatrovat ty místnosti, kde je malá světlá výška. V dalších patrech bývalého lihovaru by byly prostory věnované místním skautům s vyhlídkou ve věži nad objektem výtahu. Vstup do skautských pater by byl z venkovní strany po ocelovém schodišti, byl by i navázán na vnitřní únikové schodiště i na výtah. Veškeré prostory jsou navrženy jako bezbariérové. Na jižní straně je v přízemním objektu, který navazuje na budovu bývalého lihovaru, navržen tzv. „Pionýrský dům“, kde je myšleno (přes jistý anachronický název) využití pro různé skupiny dětí a dětských kroužků. Objekt bude zrekonstruován jak v přízemí, tak i v podkroví, kde budou umístěny jejich klubovny. B. Centrum experimentální archeologie: Experimentální archeologie, jinak též experimentální rekonstrukce, je velice mladý podobor archeologie, který se zabývá zjišťováním výrobních procesů, způsobu života a dalších činností lidí v průběhu dějin pomocí různých experimentů. Myšlenka vytvoření centra experimentální archeologie navazuje na významné objevy zaniklých, středověkých vesnic v okolí Jedovnic. Jsou to především významné objevy v Rakoveckém údolí a jeho okolí, které provedl Ervín Černý- Křetínský. Jedná se , v první řadě, o obec Bystřec (cca 5 km od Jedovnic), kterou archeologové odkryli pod vedením PhDr Ludvíka Belcrediho. Pozůstatky jsou presentovány přímo na místě nálezů s ukázkami základů vybraných objektů a naučnými cedulemi. Jedná se o jednu z nejzajímavějších archeologických lokalit nejenom v místním kontextu. Centrum experimentální archeologie bude zaměřeno převážně na výrobu středověké keramiky, tkaní látek a gastronomii. Záměrem je také zkoumání středověkého urbanismu. Zakládání nových obcí ve 13.stol. německými kolonizátory, úloha lokátorů při výstavbě obcí (pověst o krysařovi). V restauraci také budou nabízena jídla upravovaná dle středověkých receptur a na restauraci navazuje minipivovar, kde by se pivo vyrábělo rovněž historickými postupy. Před hospodářskou budovou – restaurací bude zřízena bylinková zahrada, kde se budou pěstovat bylinky a keře našich předků, bude zde také vysazen pás ovocných stromů – vše bude směřováno na výsadbu starých odrůd. Ovocné stromy - švestky, jablka, višně, kdouloně, mišpule, třešně a hrušně. Z keřů potom aronie - spíš keřovité, dříny a kozičky ( mohly by být jako doplněk v okrajích záhonu). Dále pak by byly vysázeny byliny, které jistě znali již ve středověku a používali je i v kuchyni, či léčitelství - kvetoucí vytrvalé voňavé byliny po celý rok - řebříček bertram, jablečník, arnika, rozrazil, česnek medvědí, pelyněk, kostival, fenykl, kontryhel, jelení jazyk, třezalka, divizna, křen, meduňka, šalvěj, mateřídouška, petrklíče, yzop, santolina, levandule, oregano, pažitka, petržel – daly by se z toho nakombinovat krásné záhony. Spousta bylin jsou i letničky - měsíček, černý kmín, lichořeřišnice. Jsou to všecko nádherné květiny a budou jistě velkým zpestřením předpolí- vyrovnávacího svahu před restaurací a také doplněním znalostí o místní flóře. C. Turistické centrum: Jedovnice jsou presentovány jako východisko do okolí, pro turisty a cyklisty, s krásnou přírodou, rybníky a lesy. Záměrem rekonstrukce „Panského dvora“ je však také vybudovat atraktivní cíl pro turisty a návštěvníky Jedovnic. Mělo by k tomu sloužit především vytvoření expozice zaniklých středověkých vesnic v patře hospodářské budovy, kvalitní restaurace v jejím přízemí, a také možnost seznámit se, či se i naučit stará řemesla - práci s výrobou keramiky či tkaní látek. Pro tento účel jsou v severním, jižním křídle, navrženy dvě dílny, v přízemí pro výrobu keramiky s keramickou pecí, v patře pro tkaní na tkalcovských stavech. Pro turisty budou jistě atraktivní různé kulturní pořady v sále i na nádvoří. Nádvoří bude sloužit pro vystoupení hudebních souborů a divadel a pořádání různých jarmarků. D. Bydlení: V přízemním objektu na jižní straně areálu, který kdysi sloužil k obytnému účelu, jsou navrženy 2. byty.v přízemí a 2.byty v podkroví. Všechny byty jsou 4 + kk.. Jeden byt v přízemí bude určen správci areálu. U ostatních bytů se předpokládá, že to budou byty startovací, pro mladé rodiny. E. Restaurace: V restauraci budou, kromě běžných jídel, nabízena také jídla dle historických receptur. Předpokládá se také hojné zastoupení různých rybích specialit, vzhledem k blízkému rybníku Olšovci, kde jsou každoročně prováděny, hojně navštěvované, výlovy ryb. K restauraci přiléhá minipivovar, kde se bude vařit pivo dle starých postupů a receptur. Pivo by se mohlo jmenovat „Bystřec“ či „Budkovan“, podle názvů zaniklých vesnic v Rakoveckém údolí. F. Expozice zaniklých středověkých vesnic: V okolí Jedovnice a na Drahanské vrchovině bylo nalezeno a odkryto nebývalé množství zaniklých vesnic, které objevil a zdokumentoval Ervín Černý – Křetínský. Jedná se o nebývalé objevy, které dokumentují život ve středověku a svým významem překračují místní rámec a jsou téměř celorepublikovým fenoménem. Z tohoto důvodu jsme navrhli, v patře hospodářského, západního křídla „Panského dvora“, stálou expozici věnovanou zaniklým středověkým obcím v okolí Jedovnic. Budou zde prezentovány ukázky života v těchto obcích a archeologické nálezy. Zvláštní pozornost bude věnována vzniku a také zániku těchto obcí. Jaká byla donátorská činnost zakladatelů – místní šlechty či arcibiskupství ve 13. stol., dále úloha lokátorů – prvních koncepčních urbanistů u nás. V rámci expozice budou interaktivní hry pro děti – zakládání nových obcí, jejich návsí a kostelů, mýcení lesů a budování jejich hospodářského zázemí.<br> Jistě bude také zajímavé představení známé pověsti o krysařovi, který, jak se předpokládá, byl rovněž lokátorem, jenž přivedl mladé lidi z Německa právě do oblasti Drahanské vrchoviny, kde založili obec Hemlínkov. Další důležitá oblast expozice bude ukázka zániku těchto obcí, která byla zapříčiněna boji mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem a také husitskými válkami.<br> Prodej vstupenek do expozice bude v přízemí, v čelní části objektu. Bude zde rovněž informační centrum a prodej různých domácích produktů včetně výrobků z centra experimentální archeologie. Z důvodu vytvoření kvalitního, výstavního prostoru je nutno změnit zastřešení objektu, stávající dřevěný krov bude, z důvodů dispozičních i požárních, nahrazen ocelovým krovem s horním světlíkem. Dřevěné prvky stávajícího krovu budou použity na stavbu venkovní dřevěné pavlače. Bezbariérový přístup bude zajištěn výtahem na dřevěný ochoz, který bude propojený s prostory expozice. V čelní, vstupní části do expozice je navržena výstavní prostora, kde budou vystaveny obrazy a fotografie, pojednávající o historii Jedovnice. Celá expozice bude osvětlena horním světlíkem a bude uměle větraná a klimatizována. G. Vnitřní nádvoří: Ústředním motivem celé koncepce „Panského dvora“ je vytvoření vnitřního nádvoří, které propojuje veškeré funkce zde navržené. Stávající severní křídlo, kde jsou pouze střechou kryté skladovací prostory, bude nahrazeno novým křídlem s dřevěným ochozem, který je navržen rovněž před východním křídlem. Ochoz tvoří nejen komunikační propojení se schodišti a bezbariérovým výtahem, ale také místo pro diváky různých kulturních pořadů, které se budou konat na nádvoří (tzv. alžbětínské divadlo). Ochoz je také v patře propojen s galerií společenského sálu a Expozicí středověkých vesnic. Před restaurací a literární kavárnou bude venkovní posezení. Na nádvoří budou nově vysazeny stromy (ořešáky), bude zde umístěno dětské hřiště (pro maminky sedící v kavárně či nádvoří). Jsou zde také navrženy vodní prvky – pítko u dětského hřiště a také, uprostřed nádvoří, kašna se sochou sv. Floriánka, který je rovněž patronem hutníků, kteří v Jedovnicích žili.

Popis funkčního řešení jednotlivých pater: PŘÍZEMÍ: Bude zachován stávající hlavní vstup z východní strany objektu. Hlavní vstup bude zvýrazněn předsazenou markýzou z dřevěných rámů, jdoucích za sebou, krytých bezpečnostním sklem, které se nebudou dotýkat fasády zámku. Za vstupem je navrženo zádveří z kterého budou přístupny další části dispozice přízemí – v pravé části informační centrum (ostraha zámku), v levé části vstup do knihovny. Přímo naproti vstupu se vchází do centrální části zámku s dvěmi souběžnými prostorami, zaklenutými valenou klenbou. Zde je navržena galerie – výstava obrazů místních malířů a výtvarníků a tudy bude i vstup na schodiště vedoucí do patra obecního úřadu. V zadní části, směrem do dvora, v současné novodobé přístavbě, bude instalován výtah do patra pro imobilní, či starší občany. V severním křídle, za informačním centrem je navržena místnost pro setkávání místních spolků. V další části severního křídla jsou navržena WC pro muže, ženy a imobilní občany. Dispoziční řešení respektuje požadavek investora, aby byly tyto hygienické místnosti přístupny z venku také stávajícím vstupem, pro možnost otevření v době probíhajících koncertů, či slavností konaných před stávajícím pódiem. V jižním křídle je, v návaznosti na knihovnu, či komunitní centrum, navržena kavárna (restaurace)s vlastním, obslužným, zázemím – výčepem a hygienickým zařízením. Kavárna by byla využívaná také pro místní spolky, má vlastní (stávající) vstup a je také přístupná z nádvoří zámku. PATRO: V patře je umístěn obecní úřad s obřadní síní a s nezbytným hygienickým zázemím. Kanceláře jsou umístěny ve východním- čelním křídle a obřadní síň v jižním křídle. . Místnost kanceláře starosty je v obou variantách navržena na stejném místě na jihovýchodním nároží zámku, kde se nalezly vzácné, historické, malby. Střední část zámku bude sloužit pro prezentaci historie zámku a Velkých Němčic – historické nálezy, veduty atp. PODKROVÍ: Využití podkroví bude v první řadě podřízeno zachování cenného krovu. Bude zde především instalováno technické zázemí zámku – místnost pro plynový kotel a vzduchotechniku. V prvotních návrzích bylo uvažováno pro využití pro místní spolky, či setkávání mládeže, ale to by předpokládalo celkem zásadní posílení nosnosti krovu nebo, s největší pravděpodobností, jeho výměnu, z důvodů zateplení střechy. Dále by to znamenalo úplné oddělení schodiště od prostor obecního úřadu z důvodu požárního řešení schodiště. Bude tedy nejlepším řešením ponechání podkroví jako půdy a zateplení spodních pater v úrovni stropu. Přístup na rovnou část střechy by byl omezen pouze pro údržbu. SUTERÉN: Původní prostory sklepů, s valenými klenbami, jsou nyní přístupny zvenčí poměrně prudkými schody s nízkou výškou vstupu. Bude zde muset dojít ke stavebním úpravám, aby stávající vstup odpovídal požadavkům na bezpečnost, Zvláště z důvodu plánovaného využití – pro vinný sklep. Variantně je navržen vstup pod stávajícím schodištěm do patra, ale sondy pod schodiště neprokázali, že by tam v historii nějaký vstup do sklepů byl. Sklepy budou využívány pro umístění a presentaci vinařů a různé ochutnávky místních vín. Bude zde rovněž umístěno pohotovostní WC. ŘEŠENÍ FASÁD: Původní členění fasád bylo zcela odstraněno po poslední přestavbě zámku pro účely školy, kdy byly též vyměněna okna za zdvojená, naprosto nevhodná pro charakter zámku Zůstala zachována pouze původní dvě kastlová okna, jedno v přízemí a jedno v patře. Nový návrh fasád vychází z SHP, kde jsou zaznamenány původní plány fasád z roku1862, 1915. Dále existuje původní fotodokumentace na dobových pohlednicích. Toto členění by bylo opět obnoveno. Byla zpracována variantní řešení návrhu fasád, zvláště s ohledem na členění nových, kastlových oken – jsou zaznamenány dvě historické podoby oken. Jedna vychází z klasicistního období s tradičním řešením členění poutců, druhá je z rekonstrukce začátkem 20.stol., kdy podoba oken měla spíše secesní ráz, se svislým členěním horního, ventilačního křídla (toto okno jako jediné zůstalo v patře zámku). Stávající, novodobá přístavba mezi křídly do dvora bude přeměněna do současného tvarosloví – budou instalovány prosklené výplně s velkými dvoukřídlými dveřmi, které propojí interiér s exteriérem. Prosklená stěna bude krytá dřevěným roštem.

IDEA A KONCEPCE: Základní myšlenka návrhu vychází z vyhodnocení tohoto prostoru jako významné součásti historické struktury jádra města, ležící vně hradebního systému. Náměstí je prostřednictvím ulice Benešovy v prostorové vazbě s historickým jádrem a hlavním (Masarykovým) náměstím a vytváří tak „předsunutý“ prostor městského centra. V místě poškozené městské struktury na bývalém hradebním okruhu tak disponuje potenciálem tyto struktury alespoň částečně rehabilitovat. Proto jsme se snažili maximálně zdůraznit zachovalé kvality původního prostoru jednak akcentací jeho geometrie, jednak zdůrazněním jeho prostorových kvalit a sjednocením jeho v současnosti rozdělených částí. ŠIRŠÍ VZTAHY: Náměstí představuje vstupní předprostor do historické struktury města směrem ze západu. K historickému jádru se vztahuje již zmíněnou ulicí Benešovou a dále vazbou na ulici Matky Boží, která je však v současnosti přetnuta průrazem Hradební ulice, který zničil původní historickou strukturu. V návrhu se snažíme tyto vazby rehabilitovat, posílit a zdůraznit. PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ: Prostorové řešení se snaží naplnit zmíněné koncepční záměry. Vnitřek náměstí je scelen způsobem dláždění a organizací zeleně po jeho obvodu tak, aby byl co nejvíce zdůrazněn a artikulován jeho základní geometrický tvar, a tím byl také jasně vyřčen jeho hlavní smysl a účel: náměstí a veřejný prostor, nikoliv pouze dopravní křižovatka, jak je tomu v současnosti. Do tohoto jednotného celku jsou dále vloženy dílčí části: snížený předprostor před Dělnickým domem, využívající sklon terénu a vymezený novými schodišťovými stupni, prostor s kašnou Almy Rosé na protilehlé straně, pěší komunikační část s chodníky po obvodu a vlastní dopravní část. Jako doplnění porušené urbanistické struktury navrhujeme dostavbu tří nároží: dvě na křížení Žižkova-Hradební a část proluky v ulici Fibichově.

Celková koncepce řešení dlažeb, mobiliáře a osvětlení Palackého náměstí jako centra Městské památkové zóny v Ivančicích, je založena na následujících konkrétních bodech: Stávající kvalitní kamenná , žulová dlažba na náměstí bude v zásadě zachována, v místech poškození povrchů, či prolehnutí bude opraveny skladby komunikací a dlažba přeložena. Dopravní řešení se nemění. Bude zachována pěší i automobilová doprava na náměstí včetně pakování, bude zároveň vytvořena nová organizace dopravy v klidu, v rámci historické zóny tak, aby se parkování soustředilo po krajích náměstí a uvolnit tak střed pro setkávání lidí. Odstranění terénního zlomu okolo kostela s kamennými patníky a ocelovým zábradlím. Plocha historické nivelety se rozšíří a spojí s okolními ulicemi tak, aby byl umožněn průjezd aut před kostelem. Směrem od kostela do náměstí se osadí schodišťové kamenné stupně. Plocha před kostelem bude vyčištěna od všech balastních prvků městského mobiliáře a nově vydlážděna kamennou, štípanou kostkou, aby se začlenila do celkového obrazu náměstí. Veškerý stánkový prodej se bude odehrávat v lehkých, mobilních stáncích a to v době výročních trhů a slavností. Stavební činnost na náměstí se bude provádět tak, aby nebyl příliš narušen provoz na náměstí, především prodej v obchodním parteru.

2. cena v soutěži I Základní myšlenkou návrhu je harmonizace všech prvků a rovin náměstí do ucelené architektonické, prostorové a materiálové syntézy, vytvářející jasně organizovaný a příjemný centrální prostor města. Středový prostor náměstí, určený spíše pro "setrvání "je jasně artikulován zapamatovatelným vzorem dlažby, obklopující,spíše "plynoucí"prostor po okraji náměstí je oddělen lemem historické dlažby a odlišen jemnou změnou barvy. Integrace zeleně zdůrazňuje enviromentální rovinu projektu.

Základním impulsem pro projekt Cesty hrdelního práva bylo objevení základů historické šibenice na vyvýšenině nad Tišnovem pod kopcem Klucanina. Tým pod vedením pana Miloše Sysla a archeologa pana profesora Josefa Ungra posléze provedl základní archeologický průzkum, kdy byly nalezeny lidské ostatky a další artefakty, které se váží k tišnovské šibenici. Toto vše bylo pozoruhodným způsobem presentováno na několika přednáškách a výstavě v Muzeu města Tišnova. Obrovský zájem o tyto historické objevy (společně s odkrýváním i skutečných “právních případů“ končících popravou) vedl k myšlence turistického zpřístupnění a úpravě místa, kde stávala šibenice, spojené s její pietní prezentací. Zároveň s tím budou připomenuta místa, která se vázala k aktu útrpného práva a také k cestě odsouzencově, a to od radnice (kde bývala šatlava), okolo katovny (stínadla), dále, k již dávno zbourané kapli sv. Anny (kde došlo k rozloučení s tímto světem), a posléze do kopce lesem na šibeniční vrch, kde došlo ke konečné exekuci. Tato cesta bude lemována sedmi zastaveními smrtelných hříchů, které byly vyjmenovány papežem Řehořem Velikým v 6. století našeho letopočtu. Umístění těchto zastavení odpovídá z části místům, které se váží k tradici útrpného práva – radnice, stínadla, kaple sv. Anny a z části budou na místech, která jsou k tomu prostorově vhodná.

Park je koncipován ústřední prostor nové obytné čtvrti rodinných domů na jižním okraji města Hustopeče, která je právě nyní ve výstavbě. Je navržen tak, aby sloužil pro setkávání všech věkových kategorií místních obyvatel. Má jasně obdélníkový tvar s jasnou, podélnou osou, která vede po svažitém terénu, do kterého jsou vloženy tři terasy se zpevněným povrchem. Tyto terasy jsou propojeny schody a velkými stupni, sloužícími pro posezení. Po okraji jsou terasy propojeny rampami pro imobilní občany i pro děti na kolech, či koloběžkách. Navržená koncepce parku a zeleně reaguje na již vybudované inženýrské sítě a komunikace s parkováním. Střední, nástupní prostor parku je rovněž obdélníkového tvaru s mlatovým povrchem. Bude sloužit jako společenský prostor – pro setkávání obyvatel, pořádání oslav, hodů s výstavbou máje a amatérského pétanque. Nachází se zde také dřevěný altán s posezením a možností grilování. Na opačné straně jako altán je navrženo pítko. Horní prostor – terasa bude sloužit jako dětské hřiště s povrchem ze štěrkopísku, kačírku a mlatu. Spodní terasa je navržena jako víceúčelový prostor, rovněž s mlatovým povrchem, pro různé druhy dětských sportů - malý fotbal, atp. Může také sloužit pro pořádání venkovních kulturních akcí – divadla, koncerty. Tvoří jakýsi amfiteátr se stupni na sezení. Tyto tři zpevněné plochy přechází na obou koncích v rostlou – přírodní zeleň. Celý park je po obvodu, směrem do soukromých zahrad a k podélné komunikaci, obehnán zeleným, živým plotem na dřevěné podkonstrukci výšky min. 1800mm, který bude sloužit pro optické i hlukové odclonění parku od okolních zahrad. Směrem ke slepé ulici, Je navržen hlavní vstup do parku - dvoukřídlá kovaná brána, která bude sloužit nejen pro lidi, ale i pro vjezd obslužné techniky. Pro oddělení parku a komunikace je zde navržen živý, střižený plot v. 1000mm.

Stávající hřbitov v části obce Předklášteří, zvané Na Stráňově, je založen na vyvýšené ostrožně okolo hřbitovního kostela Nejsvětější trojice a obehnán a uzavřen hřbitovní zdí. Pozdně gotický a renesanční kostel postavený r. 1555 a přestavěný r. 1678 je chráněnou kulturní památkou. Úpravy hřbitova řešily dláždění a úpravy mlatových cest, vytvoření prostoru pro odpočinek s lavičkami a osazení nových výtokových objektů a úpravy zeleně. Spolu s kostelem je součástí hřbitova objekt bývalé barokní márnice, do které budou uloženy ostatky majitelů panství Schell – Wittinghofenů a bude upravena jako jejich zádušní kaple. Hřbitov je v současné době zcela zaplněn, a z tohoto důvodu byl za hřbitovní zdí postaven nový objekt kolumbária situovaný na severovýchodní straně ostrožny. Nové kolumbárium je eliptického tvaru a vytváří duchovní venkovní prostor, který má logickou vazbu na stávající hřbitov. Vychází z archetypálních tvarů používaných již od starověku pro duchovní stavby – např. anglické Stonehenge.

Pod podlahou západní části kostela sv. Jakuba v Brně se nachází tříkomorová krypta která byla pravděpodobně zřízena v 17. století a po zrušení hřbitova v okolí kostela koncem 18.století sloužila jako karner, k uložení kosterních ostatků. Po naplnění a uzavření kostnice se na její celkový rozsah zapomnělo. Teprve při průzkumu Jakubského náměstí v r. 2001 byl celý komplex objeven. Bylo rozhodnuto uložit všechny ostatky, zbavené nánosů hlíny a nečistot, v důstojné, kultivované podobě. Ve střední části krypty byla vytvořena kaple a prostory kostnice byly doplněny uměleckými díly, vztahujícími se k duchovním tématům. Pro zpřístupnění veřejnosti byl vstup do kostnice umístěn mimo objekt kostela, z prostoru chodníku a parkoviště aut. Vstup je řešen novou podzemní halou s prodejem vstupenek a úvodními informacemi. Přístupná je schodištěm z náměstí, které lemuje kamenná zeď, z jedné strany výtvarně pojednána tesanými reliéfy pěti svatých, kteří měli přímou vazbu na kostel sv. Jakuba. Na opačné straně jsou vytesána jména významných brněnských rodů i osobností , které byly prokazatelně uloženy na hřbitově, či v kryptách pod sv.Jakubem. Kamenná stěna vytváří komorní prostor vedle vstupu do kostela, doplněný kovaným křížem, jako upomínkou na historický hřbitov.

Obnova uličky pod Petrovem je založena na rehabilitaci historických a duchovních hodnot, obsažených v její stavební podstatě a skrytých v průběhu minulých let nedostatečnou údržbou a nevhodnými zásahy. Historie tohoto místa úzce souvisí s vývojem celé brněnské akropole a s jednotlivými etapami vývoje Katedrály, a rovněž i objektů vznikajících na východním svahu pod Petrovem. Z archivní dokumentace je zřejmé, že dnešní půdorysná stopa uličky (do nedávné minulosti bezejmenné, kolem roku 1348 označované jako „Sub Monte s.Petri“), se ve své podstatě shoduje s nejstarším známým půdorysem, pocházejícím z doby gotického rozvoje města. Hlavními myšlenkami rehabilitace je proto obnova zachovaných historických stavebních prvků a detailů, obnova dlažeb, povrchů a drobné architektury. Dalším podstatným krokem je myšlenka směřující k povýšení kulturně duchovního obsahu zákoutí osazením trojice kamenných pískovcových desek s texty významných brněnských básníků (Jana Zahradníčka, Ivana Blatného a Klementa Bochořáka), jejichž dílo i život se svým duchovním obsahem výrazně protíná s géniem loci místa. V prosinci r.2013 byla ulička pojmenována jménem Václava Havla.

Svým rozsahem je prostor pod Zelným trhem nejatraktivnější částí brněnského podzemí. Pod náměstím bylo objeveno množství sklepních prostor mnohdy navzájem oddělených. Některé části podzemí byly vážně poničeny a další znehodnoceny nevhodným statickým zajištěním – betonovými nástřiky. Sanací a propojením jednotlivých sklepních komplexů došlo ke vzniku sklepního labyrintu s různě velikými objekty s proměnlivými výškovými úrovněmi. Dělí se na část prohlídkovou (turistickou) a na část pro kulturně společenské využití. Obě tyto části mohou být provozovány společně nebo samostatně, nezávisle na sobě. Navíc propojením se sklepením divadla Reduta je možno počítat s využitím pro divadelní produkce. Pro společensky fungující využití jsou sklepy labyrintu doplněny hygienickým zázemím, výtahem a vzduchotechnikou. Prohlídková část labyrintu slouží jako expozice související s historií Brna, se způsobem využívání sklepních prostor v historii pro uskladnění potravin, pro alchymistické pokusy, léčitelství a výrobu léků , či jako trestnici a mučírnu.

Bývalý mincmistrovský dům na rohu Panenské ulice a Rybného trhu (Dominikánské náměstí) zabíral téměř třetinu celkové plochy dnešního náměstí. Po asanaci historického objektu začátkem 20.stol. zůstalo pod povrchem náměstí sklepení s původním, raně gotickým zdivem a částečně porušenou klenbu s lunetami. Při provádění přístupové chodby do prostorů Nové radnice byla odhalena původní studna ze 13. století. Po rekonstrukci sklepa zde byla vytvořena expozice gotických fragmentů z kaple sv. Václava, která stála v minulosti na rohu Dominikánského nám. a ulice Veselé. Pro zpřístupnění veřejnosti bylo rozhodnuto řešit vstup do těchto míst vstupem přímo z ulice Panenské. Pro tento účel bylo využito šest sklepních prostorů, které se nachází pod Novou radnicí. Vzájemným propojením všech místností se sklepením domu mincmistrů vznikl zajímavý komplex sklepů dokumentující různé slohové etapy. Byla zde zřízena expozice mapující vývoj Dominikánského náměstí ve středověku, jako centra moravského a brněnského mincovnictví. Dále je zde dokumentována asanace významné gotické památky kaple sv.Václava, domu mincmistrů a cisterciáckého kláštera založeného Eliškou Rejčkou. Část sklepení je vybavena jako audiovizuální galerie pro prezentaci historie a současnosti města Brna.

Při současných úvahách nad smyslem poutní cesty by mohla být klíčová parafráze pojetí cesty amerického spisovatele Jacka Kerouaca z původního “cesta je cíl” na ”cesta má cíl”. V obrácení smyslu výroku o cestě se zrcadlí kontrast mezi moderním, “Kerouacovým”, pojetím cesty a významem dřívějším, např.barokním. Dnešní , moderní společnost se většinou pohybuje mezi dvěma tendencemi – buď dává přednost pouze „cestě“, což iniciuje bloudění v labyrintu světa, nebo tíhne pouze k rychlému dosažení „cíle“, což plodí „přímočaré“ jednání, bez hledání hlubších souvislostí. Cesta v sobě obsahuje směřování, tíhnutí a očekávání. Ta, která je odměřována lidským krokem a odehrává se v kulturní krajině, odkrývá nové výhledy pomalu, za to ale dlouze a hluboce. Obrazy krajiny přecházejí jeden do druhého plynule, ten co zaniká v sobě nese počátek a zrození následujícího, překvapivě jiného. Neustálé zanikání a vznikání rodí pohyb. Přecházení, střídání a překrývání stále nových obrazů krajiny, vytváří dramatický příběh, který, měřen lidským krokem, se stává příběhem niterným, zasahujícím lidskou duši. Toto drama přemáhá nehybnost, vytváří vnitřní děj a očekávání, jejichž svorníkem je Naděje, která je zdrojem a zřídlem lidského života. Ta však sama o sobě nestačí, je neohraničená. Pokud je však ukotvena v cíli, příběh dostává smysl. Křesťanská poutní cesta má svůj cíl a završení v Bohu, naděje se stává nadějí neotřesitelnou, ukotvenou v cíli nejvyšším, tam kde Život definitivně přemáhá Smrt. Mariánská poutní cesta na Velehrad spojuje Staré Město u Uherského Hradiště s Velehradem. Myšlenka na její vybudování má kořeny v období po návštěvě papeže Jana Pavla II. na Velehradě, kdy došlo k soustředěné snaze vrátit významnému poutnímu místu jeho význam a dále ho obohatit o současné výzvy.Oporu pro zvýraznění mariánské zbožnosti můžeme spatřovat,kromě vlastního zasvěcení baziliky,také v současnějších úvahách: může hrát roli sbližujícího prvku mezi světy východního a západního křesťanství či vstupní brány při obnově zbožnosti. Projekt řeší umístění a úpravy 20-ti zastavení poutní cesty, které lemují již vybudovanou cestu ze Starého Města na Velehrad. Poutní cesta začíná za železniční tratí u Starého Města a pokračuje dále údolní nivou potoka Salašky.V místech před Velehradem uhýbá do konventních luk a míří přímo na střed překvapivě odkryté,krásné siluety baziliky. V celém svém průběhu je cesta rytmizována celkem dvaceti zastaveními růžencové motlitby. Úvod představuje Radostný růženec.následuje Růženec světla,Bolestný a Slavný růženec. Každé zastavení symbolizuje jedno tajemství a je zpracováno sochařsky z božanovského pískovce, který byl zvolen pro jeho velkou trvanlivost a odolnost proti erozím.Tvar navazuje na tradice božích muk v české a moravské krajině - čtvercový dřík vynáší kvádr s textem a vyobrazením. Čas cesty je tak navrácen svému lidskému rozměru,je měřen krokem a modlitbou. Krajina,kterou cesta vede,dostává hlubší smysl. A poutní místo se opět stává očekávaným cílem,vyvrcholením úsilí cesty a soustředění modlitby.

Původní objekt byl kvalitní historizující architekturou z přelomu 19. a 20. století. Jednalo se o zájezdní hostinec s bohatě zdobeným sálem, určeným k pořádání společenských akcí. Tento objekt byl v druhé polovině 20.století postupně devastován nevhodnými zásahy až do zcela nevyhovujícího stavu. Cílem projektu bylo vytvořit v této budově moderní kulturní komplex, splňující vysoké nároky na variabilitu. Centrum nabízející kulturní pořady, spolkovou činnost, společenské akce v kombinaci s možností využití restauračních a kavárenských zařízení, včetně využití parkového prostoru za budovou. Koncepce rekonstrukce hlavního sálu vychází z požadavku vytvořit univerzální prostor, umožňující pořádání široké palety kulturních akcí. Rozporuplná urbanistická a architektonická situace na pomezí města a periferie byla při hledání architektonického výrazu stavby zohledněna výškově akcentovanou dostavbou exponovaného nároží. Směrem do zahrady byl původní objekt dostavěn novou přístavbou, traktovanou pásovými okny a velkorysým otevřením foyeru pomocí prosklené stěny. Samotný historický objekt byl přestavěn v duchu citlivé rekonstrukce. Okolí bylo parkově upraveno s možností kulturního využití.