Atelier Tišnovka

Jedná se o adaptaci historických budov, obklopujících vnitřní dvůr, které v minulosti sloužili pro hospodářské účely (lihovar) a částečně také k bydlení. Ideová studie má nastínit možné využití areálu pro potřeby obce a také najít vazby se stávajícím kinem a kulturním domem. „Panský dvůr“ se nachází na mírném návrší, na jihovýchodní straně od centra obce, u výchozích turistických tras okolo rybníku Olšovce. Je obkroužen novodobými bytovými domy. Pod ním, v mírném svahu se nachází kino a kulturní sál a dále také sportoviště. Ideová studie řeší adaptaci hospodářských budov na kulturně- společenské centrum Jedovnic s velkým ohledem na turistický ruch. „Panský dvůr“ by měl sloužit pro co největší spektrum zájmových a společenských činností - spolků a aktivit, měl by být centrem setkávání místních lidí všeho věku a také cílem i východiskovým bodem pro turisty a cyklisty. Pro ně je zřízeno záchytné parkoviště se servisem pro kola a nabíjecími místy pro elektrokola. Cyklisté budou svoje kola nechávat na stojenech před „Panským dvorem“, nedoporučujeme vjíždět s koly na nádvoří. Okolí „Panského dvora“ bude nově osázeno stromy a doplněno zelení. Stromy budou mít ochrannou a estetickou funkci. Budou vysazovány v parkovištích aut a také ve svahu mezi „Panským dvorem“ a kulturním domem a kinem, kde by mělo vzniknout jakési arboretum s výsadbou stromů a zeleně, která je typická pro Moravský kras a Drahanskou vrchovinu. Budou zde navrženy nové chodníky s lavičkami. Je zde také umístěno pietní místo s bustou Ervína Černého - Křetínského, který objevil a probádal zaniklé středověké vesnice na území Drahanské vrchoviny. Vedle kina se nachází dřevěný altán, který slouží pro různá venkovní kulturní vystoupení. Nesplňuje však nějaké vyšší estetické požadavky. Navrhujeme na stejném místě postavit nový altán, jako hudební scénu otevřenou do všech stran. Navrhujeme také nahradit stávající asfaltové plochy dlažbou z kamene, a to i před a okolo „Panského dvora“. Odseková žulová dlažba prorostlá trávou daleko lépe vsakuje dešťové vody. Jelikož se řešený areál nachází ve svažitém terénu, tak jeden z hlavních úkolů, pro řešení venkovních ploch, bude návrh opatření právě pro jímání a odvod dešťových vod. Adaptace panského dvora – bývalého lihovaru a hospodářského dvora, jako kulturně- společenského centra městyse Jedovnice. Základní koncepce návrhu – funkční využití: A. Kulturně- společenské centrum Jedovnic: Objekty na východní straně areálu „Panského dvora“, včetně bývalého lihovaru budou určeny pro setkávání místních, zájmových spolků, setkávání důchodců, pro mládežnické spolky a pro kulturně společenský sál. Přízemí a patro jsou dispozičně navrženy tak, aby byly pokud možno víceúčelové, navzájem propojené, pro možnost pořádání různých společenských akcí. Sál by měl být všestranně využíván pro skauty, místní amatérské divadlo, hudební skupiny, koncerty, cvičení, promítání alternativních filmů a filmů pro děti, atp. Čelní stěna sálu může byt navržena jako lezecí stěna pro výcvik místních skautů a spelentologů. Typologicky by měl sál vycházet z konceptu „sokoloven“, či „orloven“, které se vždy budovaly ve většině obcí, a byly určeny pro velké spektrum společenských a sportovních aktivit. Neměl by být konkurencí sálu ve stávajícím kulturním zařízení, ale spíše jeho doplňkem. V rámci našeho přemýšlení o celkové koncepci spolufungování „Panského dvora“ a stávajícího kulturního centra máme ideu, že by v Jedovnicích mohl vzniknou festival folklórních skupin a divadel, které mají vztah ke středověké kultuře. Festival by využíval obou sálů i venkovních prostor. U sálu je navrženo zázemí – v přízemí - vstupní foyer s šatnou a prodejem vstupenek, s nářaďovnou a skladem mobiliáře a nezbytným hygienickým zázemím. V patře se nachází společenská místnost (divadelní klub, či zkušebna) a šatny s hygienickým zázemím. Je také představa, že sál bude také otevřen turistům a návštěvníkům Jedovnic, zvláště v době špatného počasí, kdy není možnost jiného vyžití. U sálu také nesmí chybět občerstvení - v přízemí na vstupní foyer do sálu navazuje literární kavárna (cukrárna), s přípravnou. V další části - v nároží (objekt lihovaru) je ve dvou podlažích navrženo 5 spolkových místností pro setkávání místních zájmových skupin a důchodců. Tyto spolky a důchodci by se mohly zapojit do programu experimentální archeologie, např. výrobou různých keramických předmětů tkaním látek na tkalcovských stavech, předení přízí na kolovrátcích, zpracovávání ovoce a medu, atpod. Jde o zachování starých řemesel a různých postupů technologických, které již upadají v zapomnění. Aby bylo možno plnohodnotně využít všechna patra, bude nutno přepatrovat ty místnosti, kde je malá světlá výška. V dalších patrech bývalého lihovaru by byly prostory věnované místním skautům s vyhlídkou ve věži nad objektem výtahu. Vstup do skautských pater by byl z venkovní strany po ocelovém schodišti, byl by i navázán na vnitřní únikové schodiště i na výtah. Veškeré prostory jsou navrženy jako bezbariérové. Na jižní straně je v přízemním objektu, který navazuje na budovu bývalého lihovaru, navržen tzv. „Pionýrský dům“, kde je myšleno (přes jistý anachronický název) využití pro různé skupiny dětí a dětských kroužků. Objekt bude zrekonstruován jak v přízemí, tak i v podkroví, kde budou umístěny jejich klubovny. B. Centrum experimentální archeologie: Experimentální archeologie, jinak též experimentální rekonstrukce, je velice mladý podobor archeologie, který se zabývá zjišťováním výrobních procesů, způsobu života a dalších činností lidí v průběhu dějin pomocí různých experimentů. Myšlenka vytvoření centra experimentální archeologie navazuje na významné objevy zaniklých, středověkých vesnic v okolí Jedovnic. Jsou to především významné objevy v Rakoveckém údolí a jeho okolí, které provedl Ervín Černý- Křetínský. Jedná se , v první řadě, o obec Bystřec (cca 5 km od Jedovnic), kterou archeologové odkryli pod vedením PhDr Ludvíka Belcrediho. Pozůstatky jsou presentovány přímo na místě nálezů s ukázkami základů vybraných objektů a naučnými cedulemi. Jedná se o jednu z nejzajímavějších archeologických lokalit nejenom v místním kontextu. Centrum experimentální archeologie bude zaměřeno převážně na výrobu středověké keramiky, tkaní látek a gastronomii. Záměrem je také zkoumání středověkého urbanismu. Zakládání nových obcí ve 13.stol. německými kolonizátory, úloha lokátorů při výstavbě obcí (pověst o krysařovi). V restauraci také budou nabízena jídla upravovaná dle středověkých receptur a na restauraci navazuje minipivovar, kde by se pivo vyrábělo rovněž historickými postupy. Před hospodářskou budovou – restaurací bude zřízena bylinková zahrada, kde se budou pěstovat bylinky a keře našich předků, bude zde také vysazen pás ovocných stromů – vše bude směřováno na výsadbu starých odrůd. Ovocné stromy - švestky, jablka, višně, kdouloně, mišpule, třešně a hrušně. Z keřů potom aronie - spíš keřovité, dříny a kozičky ( mohly by být jako doplněk v okrajích záhonu). Dále pak by byly vysázeny byliny, které jistě znali již ve středověku a používali je i v kuchyni, či léčitelství - kvetoucí vytrvalé voňavé byliny po celý rok - řebříček bertram, jablečník, arnika, rozrazil, česnek medvědí, pelyněk, kostival, fenykl, kontryhel, jelení jazyk, třezalka, divizna, křen, meduňka, šalvěj, mateřídouška, petrklíče, yzop, santolina, levandule, oregano, pažitka, petržel – daly by se z toho nakombinovat krásné záhony. Spousta bylin jsou i letničky - měsíček, černý kmín, lichořeřišnice. Jsou to všecko nádherné květiny a budou jistě velkým zpestřením předpolí- vyrovnávacího svahu před restaurací a také doplněním znalostí o místní flóře. C. Turistické centrum: Jedovnice jsou presentovány jako východisko do okolí, pro turisty a cyklisty, s krásnou přírodou, rybníky a lesy. Záměrem rekonstrukce „Panského dvora“ je však také vybudovat atraktivní cíl pro turisty a návštěvníky Jedovnic. Mělo by k tomu sloužit především vytvoření expozice zaniklých středověkých vesnic v patře hospodářské budovy, kvalitní restaurace v jejím přízemí, a také možnost seznámit se, či se i naučit stará řemesla - práci s výrobou keramiky či tkaní látek. Pro tento účel jsou v severním, jižním křídle, navrženy dvě dílny, v přízemí pro výrobu keramiky s keramickou pecí, v patře pro tkaní na tkalcovských stavech. Pro turisty budou jistě atraktivní různé kulturní pořady v sále i na nádvoří. Nádvoří bude sloužit pro vystoupení hudebních souborů a divadel a pořádání různých jarmarků. D. Bydlení: V přízemním objektu na jižní straně areálu, který kdysi sloužil k obytnému účelu, jsou navrženy 2. byty.v přízemí a 2.byty v podkroví. Všechny byty jsou 4 + kk.. Jeden byt v přízemí bude určen správci areálu. U ostatních bytů se předpokládá, že to budou byty startovací, pro mladé rodiny. E. Restaurace: V restauraci budou, kromě běžných jídel, nabízena také jídla dle historických receptur. Předpokládá se také hojné zastoupení různých rybích specialit, vzhledem k blízkému rybníku Olšovci, kde jsou každoročně prováděny, hojně navštěvované, výlovy ryb. K restauraci přiléhá minipivovar, kde se bude vařit pivo dle starých postupů a receptur. Pivo by se mohlo jmenovat „Bystřec“ či „Budkovan“, podle názvů zaniklých vesnic v Rakoveckém údolí. F. Expozice zaniklých středověkých vesnic: V okolí Jedovnice a na Drahanské vrchovině bylo nalezeno a odkryto nebývalé množství zaniklých vesnic, které objevil a zdokumentoval Ervín Černý – Křetínský. Jedná se o nebývalé objevy, které dokumentují život ve středověku a svým významem překračují místní rámec a jsou téměř celorepublikovým fenoménem. Z tohoto důvodu jsme navrhli, v patře hospodářského, západního křídla „Panského dvora“, stálou expozici věnovanou zaniklým středověkým obcím v okolí Jedovnic. Budou zde prezentovány ukázky života v těchto obcích a archeologické nálezy. Zvláštní pozornost bude věnována vzniku a také zániku těchto obcí. Jaká byla donátorská činnost zakladatelů – místní šlechty či arcibiskupství ve 13. stol., dále úloha lokátorů – prvních koncepčních urbanistů u nás. V rámci expozice budou interaktivní hry pro děti – zakládání nových obcí, jejich návsí a kostelů, mýcení lesů a budování jejich hospodářského zázemí.<br> Jistě bude také zajímavé představení známé pověsti o krysařovi, který, jak se předpokládá, byl rovněž lokátorem, jenž přivedl mladé lidi z Německa právě do oblasti Drahanské vrchoviny, kde založili obec Hemlínkov. Další důležitá oblast expozice bude ukázka zániku těchto obcí, která byla zapříčiněna boji mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem a také husitskými válkami.<br> Prodej vstupenek do expozice bude v přízemí, v čelní části objektu. Bude zde rovněž informační centrum a prodej různých domácích produktů včetně výrobků z centra experimentální archeologie. Z důvodu vytvoření kvalitního, výstavního prostoru je nutno změnit zastřešení objektu, stávající dřevěný krov bude, z důvodů dispozičních i požárních, nahrazen ocelovým krovem s horním světlíkem. Dřevěné prvky stávajícího krovu budou použity na stavbu venkovní dřevěné pavlače. Bezbariérový přístup bude zajištěn výtahem na dřevěný ochoz, který bude propojený s prostory expozice. V čelní, vstupní části do expozice je navržena výstavní prostora, kde budou vystaveny obrazy a fotografie, pojednávající o historii Jedovnice. Celá expozice bude osvětlena horním světlíkem a bude uměle větraná a klimatizována. G. Vnitřní nádvoří: Ústředním motivem celé koncepce „Panského dvora“ je vytvoření vnitřního nádvoří, které propojuje veškeré funkce zde navržené. Stávající severní křídlo, kde jsou pouze střechou kryté skladovací prostory, bude nahrazeno novým křídlem s dřevěným ochozem, který je navržen rovněž před východním křídlem. Ochoz tvoří nejen komunikační propojení se schodišti a bezbariérovým výtahem, ale také místo pro diváky různých kulturních pořadů, které se budou konat na nádvoří (tzv. alžbětínské divadlo). Ochoz je také v patře propojen s galerií společenského sálu a Expozicí středověkých vesnic. Před restaurací a literární kavárnou bude venkovní posezení. Na nádvoří budou nově vysazeny stromy (ořešáky), bude zde umístěno dětské hřiště (pro maminky sedící v kavárně či nádvoří). Jsou zde také navrženy vodní prvky – pítko u dětského hřiště a také, uprostřed nádvoří, kašna se sochou sv. Floriánka, který je rovněž patronem hutníků, kteří v Jedovnicích žili.

Popis funkčního řešení jednotlivých pater: PŘÍZEMÍ: Bude zachován stávající hlavní vstup z východní strany objektu. Hlavní vstup bude zvýrazněn předsazenou markýzou z dřevěných rámů, jdoucích za sebou, krytých bezpečnostním sklem, které se nebudou dotýkat fasády zámku. Za vstupem je navrženo zádveří z kterého budou přístupny další části dispozice přízemí – v pravé části informační centrum (ostraha zámku), v levé části vstup do knihovny. Přímo naproti vstupu se vchází do centrální části zámku s dvěmi souběžnými prostorami, zaklenutými valenou klenbou. Zde je navržena galerie – výstava obrazů místních malířů a výtvarníků a tudy bude i vstup na schodiště vedoucí do patra obecního úřadu. V zadní části, směrem do dvora, v současné novodobé přístavbě, bude instalován výtah do patra pro imobilní, či starší občany. V severním křídle, za informačním centrem je navržena místnost pro setkávání místních spolků. V další části severního křídla jsou navržena WC pro muže, ženy a imobilní občany. Dispoziční řešení respektuje požadavek investora, aby byly tyto hygienické místnosti přístupny z venku také stávajícím vstupem, pro možnost otevření v době probíhajících koncertů, či slavností konaných před stávajícím pódiem. V jižním křídle je, v návaznosti na knihovnu, či komunitní centrum, navržena kavárna (restaurace)s vlastním, obslužným, zázemím – výčepem a hygienickým zařízením. Kavárna by byla využívaná také pro místní spolky, má vlastní (stávající) vstup a je také přístupná z nádvoří zámku. PATRO: V patře je umístěn obecní úřad s obřadní síní a s nezbytným hygienickým zázemím. Kanceláře jsou umístěny ve východním- čelním křídle a obřadní síň v jižním křídle. . Místnost kanceláře starosty je v obou variantách navržena na stejném místě na jihovýchodním nároží zámku, kde se nalezly vzácné, historické, malby. Střední část zámku bude sloužit pro prezentaci historie zámku a Velkých Němčic – historické nálezy, veduty atp. PODKROVÍ: Využití podkroví bude v první řadě podřízeno zachování cenného krovu. Bude zde především instalováno technické zázemí zámku – místnost pro plynový kotel a vzduchotechniku. V prvotních návrzích bylo uvažováno pro využití pro místní spolky, či setkávání mládeže, ale to by předpokládalo celkem zásadní posílení nosnosti krovu nebo, s největší pravděpodobností, jeho výměnu, z důvodů zateplení střechy. Dále by to znamenalo úplné oddělení schodiště od prostor obecního úřadu z důvodu požárního řešení schodiště. Bude tedy nejlepším řešením ponechání podkroví jako půdy a zateplení spodních pater v úrovni stropu. Přístup na rovnou část střechy by byl omezen pouze pro údržbu. SUTERÉN: Původní prostory sklepů, s valenými klenbami, jsou nyní přístupny zvenčí poměrně prudkými schody s nízkou výškou vstupu. Bude zde muset dojít ke stavebním úpravám, aby stávající vstup odpovídal požadavkům na bezpečnost, Zvláště z důvodu plánovaného využití – pro vinný sklep. Variantně je navržen vstup pod stávajícím schodištěm do patra, ale sondy pod schodiště neprokázali, že by tam v historii nějaký vstup do sklepů byl. Sklepy budou využívány pro umístění a presentaci vinařů a různé ochutnávky místních vín. Bude zde rovněž umístěno pohotovostní WC. ŘEŠENÍ FASÁD: Původní členění fasád bylo zcela odstraněno po poslední přestavbě zámku pro účely školy, kdy byly též vyměněna okna za zdvojená, naprosto nevhodná pro charakter zámku Zůstala zachována pouze původní dvě kastlová okna, jedno v přízemí a jedno v patře. Nový návrh fasád vychází z SHP, kde jsou zaznamenány původní plány fasád z roku1862, 1915. Dále existuje původní fotodokumentace na dobových pohlednicích. Toto členění by bylo opět obnoveno. Byla zpracována variantní řešení návrhu fasád, zvláště s ohledem na členění nových, kastlových oken – jsou zaznamenány dvě historické podoby oken. Jedna vychází z klasicistního období s tradičním řešením členění poutců, druhá je z rekonstrukce začátkem 20.stol., kdy podoba oken měla spíše secesní ráz, se svislým členěním horního, ventilačního křídla (toto okno jako jediné zůstalo v patře zámku). Stávající, novodobá přístavba mezi křídly do dvora bude přeměněna do současného tvarosloví – budou instalovány prosklené výplně s velkými dvoukřídlými dveřmi, které propojí interiér s exteriérem. Prosklená stěna bude krytá dřevěným roštem.

Nově navržené území S3 je významné z toho důvodu, že vytváří jakési urbanistické pojítko mezi již navrženými zástavbovými oblastmi S4 a S5. Řešená plocha leží mezi větrolamem u vodojemů a mezi komunikační spojnicí mezi Hustopečemi a Starovicemi. Právě ulice Starovická sehrává v návrhu významnou roli. Proto jsou zde navrženy obytné domy s parterem, částečně věnovaným pro obchody a služby. Obytné domy jsou navrženy jako nízkopodlažní (3 - 4 patra), aby příliš nenarušily a nedominovaly horizont města a krajiny. Zvyšují také pestrost bydlení v nové zástavbě a svým uspořádáním, s parkem mezi nimi, zakládají také nové městské centrum v obytném prstenci okolo okraje města Hustopečí s vyšší urbanistickou hodnotou. Okolo bloků s bytovými domy jsou navrženy rodinné domy podél pravidelné sítě komunikací. Jsou zde umístěny jak volně stojící rodinné domy tak i dvojdomky. Bytové domy a rodinné domky uprostřed nové čtvrti jsou navrženy s rovnými střechami, na okraji, směrem do volné krajiny jsou pak navrženy volně stojící domky se sedlovými střechami. Při ulici Starovické je mezi starou a novou zástavbou navržen areál mateřské školky s potřebným zázemím venkovních prostor a hřišť, jako potřebné veřejné občanské vybavenosti nové obytné skupiny. Na opačné straně řešeného území, u stávajícího větrolamu, je pak navrženo sportoviště s drobnými hřišti, s objektem sportovního zázemí a drobného občerstvení. Významným kompozičním a městotvorným prvkem nové čtvrti je zeleň, která je navržena poměrně velkoryse, zvláště na veřejných plochách. Tři typy zeleně dotvářejí navrženou koncepci řešení. Izolační zeleň – větrolamy, chrání území před větry a erozemi z okolní krajiny. Navazují tak na přírodní útvary ve volné krajině a jasně oddělují zástavbu města od volné krajiny. Aleje a stromořadí jsou navrženy ve všech uličních prostorech. Na vnitřním náměstí jsou navrženy vyšší stromy ve dvou řadách. Stromy a vzrostlá zeleň spoluvytvářejí intimitu a prostorovou kulturu obytných částí a dává nové městské čtvrti charakter „zahradního města“. Vnitrobloková zeleň je tvořena jak na pozemcích bytových domů, tak na soukromých parcelách rodinných domů.

IDEA A KONCEPCE: Základní myšlenka návrhu vychází z vyhodnocení tohoto prostoru jako významné součásti historické struktury jádra města, ležící vně hradebního systému. Náměstí je prostřednictvím ulice Benešovy v prostorové vazbě s historickým jádrem a hlavním (Masarykovým) náměstím a vytváří tak „předsunutý“ prostor městského centra. V místě poškozené městské struktury na bývalém hradebním okruhu tak disponuje potenciálem tyto struktury alespoň částečně rehabilitovat. Proto jsme se snažili maximálně zdůraznit zachovalé kvality původního prostoru jednak akcentací jeho geometrie, jednak zdůrazněním jeho prostorových kvalit a sjednocením jeho v současnosti rozdělených částí. ŠIRŠÍ VZTAHY: Náměstí představuje vstupní předprostor do historické struktury města směrem ze západu. K historickému jádru se vztahuje již zmíněnou ulicí Benešovou a dále vazbou na ulici Matky Boží, která je však v současnosti přetnuta průrazem Hradební ulice, který zničil původní historickou strukturu. V návrhu se snažíme tyto vazby rehabilitovat, posílit a zdůraznit. PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ: Prostorové řešení se snaží naplnit zmíněné koncepční záměry. Vnitřek náměstí je scelen způsobem dláždění a organizací zeleně po jeho obvodu tak, aby byl co nejvíce zdůrazněn a artikulován jeho základní geometrický tvar, a tím byl také jasně vyřčen jeho hlavní smysl a účel: náměstí a veřejný prostor, nikoliv pouze dopravní křižovatka, jak je tomu v současnosti. Do tohoto jednotného celku jsou dále vloženy dílčí části: snížený předprostor před Dělnickým domem, využívající sklon terénu a vymezený novými schodišťovými stupni, prostor s kašnou Almy Rosé na protilehlé straně, pěší komunikační část s chodníky po obvodu a vlastní dopravní část. Jako doplnění porušené urbanistické struktury navrhujeme dostavbu tří nároží: dvě na křížení Žižkova-Hradební a část proluky v ulici Fibichově.

Základní architektonická koncepce: Jedná se o celkovou stavební rekonstrukci včetně rekonstrukce veškerých instalací. Objekt, původně sloužící bance Union, od 50.tých let minulého století slouží pro potřeby Brněnského rozhlasu. Je rozhodně ku prospěchu, že budova, která je významným dokladem brněnského funkcionalizmu bude i nadále sloužit vrcholně kulturní funkci – Brněnskému rozhlasu, i s vědomím, že významné vnitřní prostory banky byly a zůstanou jinak členěny pro potřeby rozhlasových studií. Bude však zachován původní, cenný trezor v suterénu včetně původních dveří a příček. Objekt má 7 nadzemních a jedno podzemní užitné podlaží, které doplňují dvě technická podlaží na části střechy a v části druhého podzemního podlaží. Vstupní hala a schodiště budou rovněž očištěny a rekonstruovány, ale až v další etapě rekonstrukce. Jedná se o celkovou vnitřní rekonstrukci objektu, spočívající především ve vytvoření nových studií a modernizaci studií stávajících. Toto je spojeno s novými rozvody VZT a elektro, modernizací ÚT a akustickým zajištěním studií. Dále studie řeší novou organizaci provozu celé budovy ČRo s vytvořením prostorů pro archívy v suterénu a vrácení části prostorů v horním patře, ze závodní jídelny a kuchyně zřízené za komunistické éry, na původní kanceláře. Do fasády objektu nebude zasahováno. Stávající okna a mříže byly před nedávnem rekonstruovány, do oken byly vloženy skla Ditherm. Mříže nelze demontovat , bude v DPS navržena ochrana proti korozi, která bude realizována zevnitř objektu. Kamenná ostění, schody a parapety budou očištěny, kamenicky vyspraveny a parapety nově hydrofobizovány. Jelikož se jedná o jednu z nejvýznamnějších budov začínajícího brněnského funkcionalismu, budou všechny dochované řemeslné prvky interiéru pečlivě rekonstruovány a repasovány pod dohledem Národního památkového ústavu. V úrovni 6.patra je technické podlaží s půdou bez využití a technickou místností, kde není zřízeno trvalé ani dočasné pracovní místo, toto podlaží není považováno za užitné podlaží. V úrovni 2.podzemního podlaží je stávající výměníková stanice, kde není zřízeno trvalé ani dočasné pracovní místo, toto podlaží není považováno za užitné podlaží.

IDEA A KONCEPCE: Základní myšlenka návrhu vychází z vyhodnocení tohoto prostoru jako významné součásti historické struktury jádra města, ležící vně hradebního systému. Náměstí je prostřednictvím ulice Benešovy v prostorové vazbě s historickým jádrem a hlavním (Masarykovým) náměstím a vytváří tak „předsunutý“ prostor městského centra. V místě poškozené městské struktury na bývalém hradebním okruhu tak disponuje potenciálem tyto struktury alespoň částečně rehabilitovat. Proto jsme se snažili maximálně zdůraznit zachovalé kvality původního prostoru jednak akcentací jeho geometrie, jednak zdůrazněním jeho prostorových kvalit a sjednocením jeho v současnosti rozdělených částí. ŠIRŠÍ VZTAHY: Náměstí představuje vstupní předprostor do historické struktury města směrem ze západu. K historickému jádru se vztahuje již zmíněnou ulicí Benešovou a dále vazbou na ulici Matky Boží, která je však v současnosti přetnuta průrazem Hradební ulice, který zničil původní historickou strukturu. V návrhu se snažíme tyto vazby rehabilitovat, posílit a zdůraznit. PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ: Prostorové řešení se snaží naplnit zmíněné koncepční záměry. Vnitřek náměstí je scelen způsobem dláždění a organizací zeleně po jeho obvodu tak, aby byl co nejvíce zdůrazněn a artikulován jeho základní geometrický tvar, a tím byl také jasně vyřčen jeho hlavní smysl a účel: náměstí a veřejný prostor, nikoliv pouze dopravní křižovatka, jak je tomu v současnosti. Do tohoto jednotného celku jsou dále vloženy dílčí části: snížený předprostor před Dělnickým domem, využívající sklon terénu a vymezený novými schodišťovými stupni, prostor s kašnou Almy Rosé na protilehlé straně, pěší komunikační část s chodníky po obvodu a vlastní dopravní část. Jako doplnění porušené urbanistické struktury navrhujeme dostavbu tří nároží: dvě na křížení Žižkova-Hradební a část proluky v ulici Fibichově.

Ceil – Linea, Zeile - řada, osada jejíž objekty jsou stavěny v řadě. Linka natažená od Měnínské brány směrem na východ k řece Svitavě. Překřížení druhou linkou nového bulváru. V místě křížení se nachází náměstí. Duchovní překlenutí města mezi novou kaplí Špitálkou a Bazilikou „Nanebevzetí Panny Marie“. Na jedné straně Staré Brno, na druhé straně Brno nové. Kaple jako identifikace s místem. Okolo kaple náměstí, okolo náměstí obytné bloky mezi obytnými bloky stromořadí. Pocit bezpečí, jistoty a klidu. Zastropení Koliště a vytvoření parku a městského korza. Dokončení brněnské Ringstrasse až ke starému nádraží.

Výhra v soutěži I Nové řešení presbytáře významově podporuje vazbu na podélnou osu kostela a jejím prostřednictvím návaznost na původní oltář a retábl. Bronzové struktury s atributy sv. Petra a Pavla na nové menze, ambonu a sedes jsou inspirovány obdobnými strukturami na jemném sochařském zpracování retáblu. Subtilnost struktur vylehčuje celkové prostorové řešení a koncepční příbuzností s dominantní architekturou presbytáře nerozšiřuje četnost jeho tvaroslovných prvků. V užším slova smyslu odkazují na rybářský původ sv. Petra: struktura evokuje rybářskou síť. 1. ANALÝZA STÁVAJÍCÍHO STAVU Presbytář brněnské katedrály sv. Petra a Pavla je téměř eklektickým spojením několika zcela rozdílných architektonických koncepcí. Základní vymezující stavební konstrukce je gotická, včetně některých neogotických prvků (arkýře), které celkový konstrukční systém doplňují. Do tohoto gotického základu jsou integrovány barokní prvky kazatelny, bočního oltáře a kanovnických lavic, které jsou jakoby odrazem či prodloužením barokní architektonické výbavy hlavní lodi katedrály. Hlavním dominantním interiérovým prvkem presbytáře je však dřevěný, pozlacený neogotický oltář, umístěný v centrální osové poloze v závěru presbytáře tak, že ve všech důležitých pohledech zcela ovládá jeho vnitřní prostor. Další, čtvrtou, architektonickou rovinu představuje moderní kamenný oltář z 80tých let dvacátého století, umístěný v přední části vyvýšeného liturgického prostoru a v jeho prostorové ose. Ostatní prvky umístěné v liturgickém prostoru, jako jsou ambon, sedes či zadní sedilie, jsou každý sám o sobě součástí již zmiňovaných stylů, takže nezmnožují jejich četnost. V souhrnu všechny tyto jmenované části nejsou určitě v rozporu či disharmonii, ale celek snad postrádá dojem přesvědčivé syntézy, při které je každý jednotlivý prvek jeho ústrojnou částí. 2.FILOSOFIE NOVÉHO ŘEŠENÍ Ve středu našich úvah o novém řešení liturgického prostoru katedrály se proto ocitá pojem SYNTÉZY a JEDNOTY. Naším cílem je pokusit se o symbolické i prostorové propojení jednotlivých prvků presbytáře. Nové prvky by neměly vytvářet další architektonickou rovinu, ale spíše návaznost na již přítomné objekty a v důsledku toho přispět k možné syntéze. Proto byl, jako východisko nového řešení, vybrán významově i prostorově dominantní prvek presbytáře - neogotický oltář. Tato návaznost umožňuje vytvoření nové symbolické a prostorové jednoty, neboť původní oltář i nově navržená menza jsou svojí podstatou propojeny a současně se nacházejí v centrální poloze liturgického prostoru. Umístění v závěru podélné osy katedrály akcentuje jejich důležitost nejen z hlediska samotného presbytáře, ale i celého kostela. Nově vzniklá souvislost: podélná osa lodi - nový oltář - původní oltář v sobě tedy v souhrnu nese několik obsahů - prostorový, symbolický i liturgický. Prostorově vytváří vyústění gradace architektury interieru, symbolicky završuje mystérium katedrály v tajemství ZPŘÍTOMNĚNÍ Krista, liturgicky zdůrazňuje STEJNOU PODSTATU účelu obou oltářů. Jako inspirace pro demonstraci návaznosti obou oltářů byl vybrán charakteristický ornament pozlaceného dřevěného korpusu retáblu původního oltáře. Volnou parafrází do soudobého uměleckého jazyka byla vytvořena výtvarná struktura - síť, která se stala základem nového návrhu. Transformace do pevného materiálu bronzového odlitku umožňuje její použití při konkrétním tvarování tří nových prvků: menzy, ambonu a sedes. Bronzová síť symbolicky poukazuje na rybářský původ sv,Petra a současně se svojí lehkostí a transparentností účastní na pocitovém vylehčení prostoru presbytáře. Významová rovina sítě je dále prohloubena volným vkomponováním atributů sv.Petra a Pavla do její struktury: klíč, loď,ryba,kohout, meč. 3.POPIS JEDNOTLIVÝCH OBJEKTŮ - UMÍSTĚNÍ Po prostorové analýze půdorysu presbytáře došlo k resumé, že stávající rozmístění základních liturgických objektů je správné. Větší posun menzy směrem do lodi není žádoucí z důvodu znemožnění uskutečnění některých důležitých obřadů, např. svěcení kněží nebo velikonoční obřad umývání nohou na zelený čtvrtek. Opačný posun je taktéž nežádoucí z důvodu zhoršení viditelnosti. Poloha ambonu a sedes je mírně korigována pro optimalizaci prostoru před menzou. OLTÁŘ Oltář se skládá ze dvou částí: spodního korpusu, symbolizujícího tvar lodi a odkazujícího na sv.Petra a horní desky, symbolizující knihu, která odkazuje na sv.Pavla. Symbol lodi poukazuje nejen na samotného sv.Petra, ale také na jeho významnou roli při vzniku Kristovy Církve na zemi. Síť současně připomíná rybářské prostředí, z něhož vzešli apoštolové. Horní část, navržená jako mramorová deska připomínající knihu, atribut sv.Pavla, ve druhé rovině také zdůrazňuje teologický dopad a význam Pavlovi apoštolské činnosti. Kniha se vznáší a vyjadřuje tak volně "vanutí" myšlenek a ducha. Menza je pevně ukotvena do podlahy. AMBON Ambon volným způsobem navazuje na kompozici a symboliku menzy. Dvě části ambonu opět nepřímo poukazují na dvě symbolické roviny - rybářské povolání předcházející apoštolské činnosti sv.Petra a učitelský a myšlenkový význam celoživotní činnosti sv.Pavla. Materiálově obě části přímo navazují na složení menzy. Ambon je taktéž pevně ukotven do podlahy. SEDES Sedes je navržen jako kompoziční dotvoření trojice základních liturgických objektů tak, aby bylo dosaženo prostorové, materiálové i symbolické jednoty. Byl zvolen jednoduchý hranolový tvar, jednak z důvodu kontrastu, jednak pro vyjádření možnosti mobility tohoto objektu. SVĚTELNÝ OBJEKT Trojúhelníkový světelný objekt z hliníkových subtilních profilů,pozlacených ryzím plátkovým zlatem, symbolizuje Nejsvětější Trojici. Svým světelným vyzařováním na místo PROMĚŇOVÁNÍ a ve vzájemné interakci s ním, připomíná Božský původ Kristovy oběti a jejich vzájemnou jednotu.

Přístavba gymnázia je intervencí do stávajícího areálu školy, který se nalézá v budovách bývalého kapucínského kláštera v Třebíči - Jejkově. Nová budova nahradila jednopodlažní provizorní křídlo bývalých dílen z období totality. Urbanistické umístění vychází ze zásad uspořádání budov kláštera. Na jižní straně přístavba sleduje směr bývalé kvadratury, na severní straně vytváří vnitřní nádvoří pro relaxaci a oddych s návazností na venkovní učebnu. Dvoutraktové dispoziční schéma otvírá v 1.NP prosklené respirium do nádvoří, ve 2.NP je chodba orientována do otevřené terasy. Učebny a kabinety jsou řazeny dle konkrétních požadavků školy. Architektura je artikulována jako jednoduchý navazující archetypální tvar se soudobým výrazem a detaily. Konstrukce využívá kombinovaný systém nosných keramických stěn a železobetonových sloupů. Materiály - vápenocementová omítka, cembritové šablony, vymývané teraco, hliníková okna, skládaná rosická rula, šedě lakovaná ocel. V interierech je použito světlé broušené teraco, dubové parkety, dveře a průhledy do učeben jsou z javorového dřeva.

Celková koncepce řešení dlažeb, mobiliáře a osvětlení Palackého náměstí jako centra Městské památkové zóny v Ivančicích, je založena na následujících konkrétních bodech: Stávající kvalitní kamenná , žulová dlažba na náměstí bude v zásadě zachována, v místech poškození povrchů, či prolehnutí bude opraveny skladby komunikací a dlažba přeložena. Dopravní řešení se nemění. Bude zachována pěší i automobilová doprava na náměstí včetně pakování, bude zároveň vytvořena nová organizace dopravy v klidu, v rámci historické zóny tak, aby se parkování soustředilo po krajích náměstí a uvolnit tak střed pro setkávání lidí. Odstranění terénního zlomu okolo kostela s kamennými patníky a ocelovým zábradlím. Plocha historické nivelety se rozšíří a spojí s okolními ulicemi tak, aby byl umožněn průjezd aut před kostelem. Směrem od kostela do náměstí se osadí schodišťové kamenné stupně. Plocha před kostelem bude vyčištěna od všech balastních prvků městského mobiliáře a nově vydlážděna kamennou, štípanou kostkou, aby se začlenila do celkového obrazu náměstí. Veškerý stánkový prodej se bude odehrávat v lehkých, mobilních stáncích a to v době výročních trhů a slavností. Stavební činnost na náměstí se bude provádět tak, aby nebyl příliš narušen provoz na náměstí, především prodej v obchodním parteru.

2. cena v soutěži I Základní myšlenkou návrhu je harmonizace všech prvků a rovin náměstí do ucelené architektonické, prostorové a materiálové syntézy, vytvářející jasně organizovaný a příjemný centrální prostor města. Středový prostor náměstí, určený spíše pro "setrvání "je jasně artikulován zapamatovatelným vzorem dlažby, obklopující,spíše "plynoucí"prostor po okraji náměstí je oddělen lemem historické dlažby a odlišen jemnou změnou barvy. Integrace zeleně zdůrazňuje enviromentální rovinu projektu.

1. Charakteristika území a polohy stavby: Navržená novostavba nového sportovně-společenského objektu se nachází na severní straně ostrožny Žlutého kopce, nad bývalou sjezdařskou dráhou. Přímo pod hranou ostrožny začíná lesopark Wilsonova lesa, který se prudce svažuje k Žabovřeskům a do údolí Svratky. Novostavba je navržena mezi severní křídlo biskupského gymnázia a drobnější, solitérní objekt rádia Prohlas. V současné době se na místě navržené stavby nachází asfaltová plocha dnes již nevyužívaného sportovního hřiště. 2. Architektonická koncepce: Novostavba je navržená jako jakási podnož stávajících objektů gymnázia (postaveného ve čtyřicátých letech minulého století podle návrhu architektů Oskara Pořízky a Jana Chomutovského) a neměla by z dálkových pohledů příliš přesahovat horizont lesa. Sportovně-společenský objekt by měl sloužit jako víceúčelové zařízení pro sport a kulturu, pro setkávání lidí napříč generacemi. Přes den bude sloužit převážně jako tělocvična pro potřeby gymnázia, ve večerní čas potom pro sportovní vyžití pro ostatní obyvatele města. Tělocvičnu bude také možno využívat jako kulturní sál s občerstvením ve vstupní hale a s návazností na venkovní amfiteátr. Ve variantě B, kde se počítá s využitím suterénu pod celým objektem, je zde navržen bowling, restaurace a malý, víceúčelový sál pro potřeby místních důchodců nebo jako divadelní, či hudební zkušebna. Malý sál v suterénu je samostatně přístupný, a jeho provoz není tudíž vázán na provoz ostatních částí objektu. Základním architektonickým prvkem je volná vyhlídková terasa v patře, umožňující výhledy na celou svrateckou nivu. Terasa je propojena s bočním schodištěm školy, které vede k výtvarným učebnám. Je obehnána sloupořadím a vybíhá na bok objektu, kde navazuje na vnitřní galerii a ochoz.

Základním impulsem pro projekt Cesty hrdelního práva bylo objevení základů historické šibenice na vyvýšenině nad Tišnovem pod kopcem Klucanina. Tým pod vedením pana Miloše Sysla a archeologa pana profesora Josefa Ungra posléze provedl základní archeologický průzkum, kdy byly nalezeny lidské ostatky a další artefakty, které se váží k tišnovské šibenici. Toto vše bylo pozoruhodným způsobem presentováno na několika přednáškách a výstavě v Muzeu města Tišnova. Obrovský zájem o tyto historické objevy (společně s odkrýváním i skutečných “právních případů“ končících popravou) vedl k myšlence turistického zpřístupnění a úpravě místa, kde stávala šibenice, spojené s její pietní prezentací. Zároveň s tím budou připomenuta místa, která se vázala k aktu útrpného práva a také k cestě odsouzencově, a to od radnice (kde bývala šatlava), okolo katovny (stínadla), dále, k již dávno zbourané kapli sv. Anny (kde došlo k rozloučení s tímto světem), a posléze do kopce lesem na šibeniční vrch, kde došlo ke konečné exekuci. Tato cesta bude lemována sedmi zastaveními smrtelných hříchů, které byly vyjmenovány papežem Řehořem Velikým v 6. století našeho letopočtu. Umístění těchto zastavení odpovídá z části místům, které se váží k tradici útrpného práva – radnice, stínadla, kaple sv. Anny a z části budou na místech, která jsou k tomu prostorově vhodná.

Park je koncipován ústřední prostor nové obytné čtvrti rodinných domů na jižním okraji města Hustopeče, která je právě nyní ve výstavbě. Je navržen tak, aby sloužil pro setkávání všech věkových kategorií místních obyvatel. Má jasně obdélníkový tvar s jasnou, podélnou osou, která vede po svažitém terénu, do kterého jsou vloženy tři terasy se zpevněným povrchem. Tyto terasy jsou propojeny schody a velkými stupni, sloužícími pro posezení. Po okraji jsou terasy propojeny rampami pro imobilní občany i pro děti na kolech, či koloběžkách. Navržená koncepce parku a zeleně reaguje na již vybudované inženýrské sítě a komunikace s parkováním. Střední, nástupní prostor parku je rovněž obdélníkového tvaru s mlatovým povrchem. Bude sloužit jako společenský prostor – pro setkávání obyvatel, pořádání oslav, hodů s výstavbou máje a amatérského pétanque. Nachází se zde také dřevěný altán s posezením a možností grilování. Na opačné straně jako altán je navrženo pítko. Horní prostor – terasa bude sloužit jako dětské hřiště s povrchem ze štěrkopísku, kačírku a mlatu. Spodní terasa je navržena jako víceúčelový prostor, rovněž s mlatovým povrchem, pro různé druhy dětských sportů - malý fotbal, atp. Může také sloužit pro pořádání venkovních kulturních akcí – divadla, koncerty. Tvoří jakýsi amfiteátr se stupni na sezení. Tyto tři zpevněné plochy přechází na obou koncích v rostlou – přírodní zeleň. Celý park je po obvodu, směrem do soukromých zahrad a k podélné komunikaci, obehnán zeleným, živým plotem na dřevěné podkonstrukci výšky min. 1800mm, který bude sloužit pro optické i hlukové odclonění parku od okolních zahrad. Směrem ke slepé ulici, Je navržen hlavní vstup do parku - dvoukřídlá kovaná brána, která bude sloužit nejen pro lidi, ale i pro vjezd obslužné techniky. Pro oddělení parku a komunikace je zde navržen živý, střižený plot v. 1000mm.

Celkovým cílem je vytvoření kompaktního města prorůstáním stávající a nové zástavby s vybudováním nového náměstí – centra, které by mělo urbanisticky vyvažovat stávající historické náměstí a město. Rozhodně by nemělo být cílem pouze další nabalování ulic a nové zástavby „cibulovým způsobem“ na rostlou strukturu, jak se to dělo dodnes. Tento způsob vede k vytvoření jakési bezbřehé periferie na okraji města. Velkou předností řešeného území a obecně města Hustopečí je jeho poloha u dálnice mezi Brnem a Břeclaví s velmi dobrou dosažitelností těchto měst s širokou nabídkou pracovních příležitostí. Další předností je umístění „na zelené louce“, které umožňuje postupnou výstavbu bez rušivých vlivů na stávající obyvatele. Navržené území je rozděleno na několik menších celků, z kterých vycházejí časové etapy nové výstavby a také postupné vypracování územních studií. První etapa řeší severozápadní oblast označenou jako S5 a S9 s doplněním o návrh nového náměstí s kaplí a také nového napojení na Brněnskou ulici. Na úvod zpracované územní studie bychom chtěli podotknout, že naším konečným cílem není pouze vypracování urbanistických studií, které s technokratickou jasností předepisují regulační zásady, ale hlavně kvalitní, konečná architektura nových objektů a čtvrtí. Ani sebelepší urbanistický koncept nepomůže, pokud samotní stavebníci nebudou usilovat o vysokou kvalitu a standard architektonický návrhů a staveb. Zde se musí k výstavbě přistupovat tak, že se nejedná o nějakou dostavbu okraje a periferie města, ale o vytváření svébytného „zahradního města“ se svoji vnitřní silou a kulturností v nejširším slova smyslu.

Městský park (Husovy sady) je součástí celého historického systému okružních městských parků postupně budovaných po zbourání středověkých městských hradeb od počátku 19. století po celém obvodu historického jádra města Znojma. Vytváří zhruba východní část okružního parkového systému, založenou podél městských hradeb přibližně mezi severním a jižním zalomením fortifikačního systému, chránícího město v rovinaté části terénu. Park zde vytváří přirozený prostorový prvek, oddělující středověké jádro od nové části města, postavené koncem 19. století na podkladě regulačního plánu z r. 1871. Základní klasicistní páteř parků tvoří Horní a Dolní aleje, směrově propojující výše popsaná východiska. Tyto aleje, založené r.1804 vojenským důstojníkem Ekartem, vytváří velkorysou městskou promenádu, která je dodnes jejich základním prvkem. Po roce 1871 přibyl hradební průraz–dnešní Pontassievská ulice. Vznikla tak alej Prostřední. <br> Koncept návrhu dále rozvíjí základní prostorový a komunikační skelet, vytvořený koncepcí uzavřeného okružního zeleného prstence kolem středověkého jádra. Hlavní prostorové vstupy ze severní a jižní strany představují předpokládaná nově rehabilitovaná náměstí Svobody a Republiky. Celkové těžiště parků tvoří nám. Komenského, a to v nové úpravě, integrující četné směry, sbíhající se v tomto prostoru před bývalou Prostřední bránou. Základní klasicistní racionální půdorysný rozvrh alejí je zachován a doplněn novou „překrývající“ sítí cest, vycházející z logického propojení důležitých cílových míst. V obou hlavních alejích je zdůrazněno jejich prostorové ukončení. Osa Horní aleje vyúsťuje do historického kruhového prostoru s navrácenou bustou básníka Charlese Sealsfielda, osa Dolní aleje do nově navrženého prostorového těžiště u bývalého altánu Ringelspielu ve střední části dolního parku. .Osa zbývající části Dolní aleje směřuje na důležitý bod před městským divadlem v podélné ose nám. Republiky, zdůrazněný případným obeliskem, a dále na osu ulice Tovární, směřující k železničnímu nádraží. Dojde tak k prostorovému a směrovému ukotvení „páteře“ parku, kterou aleje představují. Kopalův pomník ve středu Komenského náměstí, zůstane nadále jejich středovým svorníkem.<br> Protože většina stromů řešeného území se nachází v alejích, je většina stromů stejné věkové kategorie. Dendrologický potenciál je v současné době již za zenitem své působnosti: Dle znaleckého posudku je nutné započít po etapách s jeho obnovou, zejména alejí ve všech třech částech parku. Proto musí být aleje vysazeny znovu. Stromy havarijní byly navrženy k okamžité asanaci, ostatní stromy byly ve velké většině navrženy k odborné úpravě, zdravotnímu, bezpečnostnímu a redukčnímu řezu, většina z nich vykazuje značnou míru nestability. <br> Návrh úpravy hradebního příkopu je postaven na architektonickém zdůraznění jeho podstaty a současně nalezení aktuálních možností jeho využití. Na dno příkopu je navržen vodní prvek, jednak jako archetypální připomínka jeho původního účelu, jednak jako současný estetický a rekreační prvek (využití vody z blízkého podzemního rezervoáru spodní vody v prostoru za lázněmi,tzv. Spitzerovy studny). Z lemující cesty, vedené po hřebeni předsunutého valu, jsou navrženy příčné stupňovité prahy, zpřístupňující „nábřeží“ z parku. <br> Architektonicky hodnotné objekty v ploše parku jsou ponechány, navrženy k opravě nebo rehabilitaci do své původní podoby. Nevhodné objekty jsou navrženy k odstranění. V místě hranolové věže v horní části parku je navržena z horní úrovně předhradebního valu pěší lávka, propojující tuto část parku se středověkým jádrem města.

Na podzim roku 2014 proběhla celostátní architektonicky urbanistická soutěž s názvem „ Urbanistické řešení města Hustopeče – severozápad“. Soutěž řešila zástavbu rozsáhlého území - širokého pásu polností, hospodářských budov a starých sadů, obkružujícího město Hustopeče západním směrem mezi ulicí Brněnskou a ulicí směřující do Šakvic. Navržené území určené k nové zástavbě (vycházející z platného územního plánu) je plošně cca jednou třetinou k ploše stávajícího, rostlého města. Demograficky – nárůstem počtu obyvatel - však počítá s navýšením o cca 3000 obyvatel k nynějším si 5000 obyvatel . Z těchto poměrů celkem zřetelné vyplývá, že výstavba celého nového města není záležitostí jedné generace, ale že bude probíhat postupně, v řádech desítek let. Naplnění tak velkorysého konceptu bude nutně také v závislosti s postupným vytvářením širokého zázemí pro nové obyvatele – pracovních příležitostí, sociálních a obchodních služeb – mateřských škol, penziónů pro důchodce, kulturních a restauračních objektů , nákupního a administrativního centra a sportovních zařízení. Celkovým cílem je vytvoření kompaktního města prorůstáním stávající a nové zástavby s vybudováním nového náměstí – centra, které by mělo urbanisticky vyvažovat stávající historické náměstí a město. Rozhodně by nemělo být cílem pouze další nabalování ulic a nové zástavby „cibulovým způsobem“ na rostlou strukturu, jak se to dělo dodnes. Tento způsob vede k vytvoření jakési bezbřehé periferie na okraji města. Velkou předností řešeného území a obecně města Hustopečí je jeho poloha u dálnice mezi Brnem a Břeclaví s velmi dobrou dosažitelností těchto měst s širokou nabídkou pracovních příležitostí. Další předností je umístění „na zelené louce“, které umožňuje postupnou výstavbu bez rušivých vlivů na stávající obyvatele. Navržené území bylo rozdělena na několik menších celků , z kterých vycházejí časové etapy nové výstavby a také postupné vypracovávání územních studií. První etapa řeší severozápadní oblast označenou jako S5 a S9 s doplněním o návrh nového náměstí s kaplí a také nového napojení na Brněnskou ulici. Závěrem bychom chtěli podotknout, že naším konečným cílem není pouze vypracování urbanistických studií, které s technokratickou jasností předepisují regulační zásady, ale hlavně kvalitní, konečná architektura nových objektů a čtvrtí. Ani sebelepší urbanistický koncept nepomůže, pokud samotní stavebníci nebudou usilovat o vysokou kvalitu a standard architektonický návrhů a staveb. Zde se musí k výstavbě přistupovat tak, že se nejedná o nějakou dostavbu okraje a periferie města, ale o vytváření svébytného „zahradního města“ se svoji vnitřní silou a kulturností v nejširším slova smyslu.

Odměna v soutěži I Nový kostel se nachází v panelovém sídlišti, mezi jednoduchými kvádry panelových domů, na volné planině, dělené dvěma terénními zlomy. Pro stavbu kostela byl zvolen horní terénní zlom, který umožňuje přirozené oddělení části kostela a farního zázemí, a společenského sálu s přirozeným, přímým vstupem na terén.<br> Hlavní přístup do všech provozních celků je vytvořen nádvořím, obehnaným ambitem s patrovým ochozem. Ochoz s nádvořím bude také využíván pro potřeby alžbětinského divadla, bude vstupem na chór kostela a také na zelené střechy objektů, využitých jako alpinárium. Z nádvoří je hlavní vstup do centrální haly, z které jsou přístupny všechny požadované funkční části duchovního komplexu.Tyto mohou zároveň fungovat i odděleně s vlastními vstupy. Toto řešení umožňuje maximální variabilitu, takže např. učebna farní části může být využívána pro potřeby společenských akcí. Hala je dvoupatrová, se schodištěm a výtahem do 1.pp, kde se nachází společenský sál. Je otevřená do átria velkým proskleným otvorem, za kterým se nachází kamenná stěna s jemně tekoucí vodou po její ploše. V letních parních dnech bude ochlazovat prostor haly a umožní také přirozené příčné větrání prostor společenského sálu. Z haly je dále přístupná farní část s užitnými prostorami kanceláří, garáží, prádelny a dílny, a také část komunity salesiánů, obepínající átrium – rajský dvůr. Komunitní kaple je propojena se sákristií kostela. Hlavní funkční částí přístupné ze vstupní haly je kostel. Jedná se o jednoduchou kruhovou stavbu zastropenou mírnou klenbou, uprostřed se sanktusníkem propouštějícím světlo. Záměrem bylo vytvořit tradiční, symetrický prostor s půlkruhovým, zvýšeným kněžištěm a ochozem – chórem s varhanami. Typologicky je kostel spojením dvou evropských pilířů duchovní architektury. Antický racionální princip, projevující se pravidelným sloupořadím po obvodu vnitřního nádvoří a křesťanský princip sevřeného kontemplativního prostoru kruhového tvaru. Dvoupodlažní ochoz na okraji terénního zlomu bude působit jako antické propylaje, vtahující návštěvníka do centra duchovního kulturního a společenského dění. Kostel je navržen ve tvaru dvou půlkruhů, do sebe zasunutých, které do prostoru pouštějí boční světlo. Pronikání zkrytého světla je principem celého nasvícení kostela přičemž v prostoru presbytáře nám evokuje pronikání ducha svateho. Světlo bude dotvářet modulaci prostoru a bude podbarveno vitrážemi vsazenými do cenzur mezi pláty stěn. Objemná hmota kostela bude vyvážena úzkou, hranolovou zvonicí. Je umístěna na střední terénní plošině na ose kostela za presbytářem a bude jasnou dominantou ovládající celý prostor. Věž bude taktéž symbolizovat „seslání ducha svatého“.

Nový kostel se nachází v panelovém sídlišti, na okraji mezi jednoduchými kvádry panelových domů a lesem, svažujícím se ke smyčce konečné tramvaje. Pozemek pro nový kostel je ohraničena nedávno postaveným, duchovním centrem a prudkým svahem nad tratí tramvaje, porostlým hustým lesem. Kostel je tedy situován v zákrytu stávajícího objektu a přístup k němu je velmi omezen úzkým koridorem u severního štítu budovy. Pro zvětšení přístupového chodníku je proto navrženo odstranění betonové stěny ukrývající schodiště do suterénu a na střechu objektu.<br> Prostor za stávajícím duchovním centrem je rozdělen na část vnitřního, uzavřeného átria a vlastní kostel, který je umístěn na okraj pozemku částečně ponořen do hustého porostu nad tramvajovým tělesem. <br> Typologicky je kostel spojením dvou evropských pilířů duchovní architektury. Antický racionální princip, projevující se pravidelným sloupořadím po obvodu vnitřního átria a křesťanský princip sevřeného kontemplativního prostoru eliptického tvaru.<br> <br> Kostel je navržen ve tvaru dvou půlelips do sebe zasunutých, kdy vnější půlelipsa objímá druhou a vytváří dynamický obal zvedající se směrem k hlavnímu vstupu a vrcholící křížem. Druhá půlelipsa je nižší, obrácená do átria a je opatřena o vysunutou římsou. Do dvou cezur, vzniklých rozevřením vnější půlelipsy, jsou navrženy vstupy do kostela. Cezury budou také sloužit jako hlavní zdroj denního světla z východní a jižní strany. <br> Hlavní vstup do kostela je situován na severní straně a příchod k němu je lemován čtrnácti pilíři s vyobrazením křížové cesty. Přístup s křížovou cestou je jedním z ústředních duchovních motivů návrhu. Je navržen ve formě ambitu, zastřešen lehkou střechou, uzavírá vnitřní átrium a zakrývá také štít stávajícího objektu. Ztvárnění zastavení křížové cesty bude formou mozaiky.<br> Hlavní vstup do kostela je vytvořen rozevřením pláště kostela a vytvoření štěrbiny, do které bude pronikat východní slunce. Vstup je tvořen zádveřím s prostorem pro modlitbu, s průhledem na oltář, pro potřeby lidí, kteří se chtějí v průběhu dne pomodlit i při uzavření kostela. Nad vstupem je kůr s varhanami vysunutý do prostoru kostela. <br> Druhý vstup navazuje na vstupní osu stávajícího duchovního centra. Prosklenou, zastřešenou chodbou lemuje jižní stranu átria. <br> Átrium je s kostelem propojeno širokým portálem, situovaným na osu oltáře, umožňujícím, v případě velkých svátků, spojení prostoru kostela s venkovním prostorem átria. <br> Liturgický prostor je situován na kratší ose kostela, je zvednut o tři stupně a pocitově protažen umístěním venkovního arkýře. V tomto arkýři bude hlavní oltářní obraz - triptych osvětlený nepřímým osvětlením z boků a stropu vysunutého arkýře.<br> Kostel je navržen pro 300 sedících a cca 200 stojících lidí.

1. cena v soutěži I Návrh reaguje na urbanistickou koncepci založenou územním plánem města. Základní koncepční myšlenkou návrhu je vytvoření nové městské části, založené na rehabilitaci klasických městských hodnot a vlastností. Prostorové rozvržení je vystavěno na jasně a zřetelně definované půdorysné síti, která rozvíjí prověřený lokační princip, v Evropě dlouhodobě používaný. Jako tradiční městské hodnoty jsou definovány ulice a náměstí, a to v navazující hierarchii prostorů. Charakter nových částí se přizpůsobuje místnímu měřítku, se snahou spojit stávající zástavbu s nově navrženými částmi v jeden přirozený celek, jehož svorníkem je nové kulturně společenské centrum.

Stávající hřbitov v části obce Předklášteří, zvané Na Stráňově, je založen na vyvýšené ostrožně okolo hřbitovního kostela Nejsvětější trojice a obehnán a uzavřen hřbitovní zdí. Pozdně gotický a renesanční kostel postavený r. 1555 a přestavěný r. 1678 je chráněnou kulturní památkou. Úpravy hřbitova řešily dláždění a úpravy mlatových cest, vytvoření prostoru pro odpočinek s lavičkami a osazení nových výtokových objektů a úpravy zeleně. Spolu s kostelem je součástí hřbitova objekt bývalé barokní márnice, do které budou uloženy ostatky majitelů panství Schell – Wittinghofenů a bude upravena jako jejich zádušní kaple. Hřbitov je v současné době zcela zaplněn, a z tohoto důvodu byl za hřbitovní zdí postaven nový objekt kolumbária situovaný na severovýchodní straně ostrožny. Nové kolumbárium je eliptického tvaru a vytváří duchovní venkovní prostor, který má logickou vazbu na stávající hřbitov. Vychází z archetypálních tvarů používaných již od starověku pro duchovní stavby – např. anglické Stonehenge.

Městský park (Husovy sady) je součástí celého historického systému okružních městských parků postupně budovaných po zbourání středověkých městských hradeb od počátku 19. století po celém obvodu historického jádra města Znojma. Vytváří zhruba východní část okružního parkového systému, založenou podél městských hradeb přibližně mezi severním a jižním zalomením fortifikačního systému, chránícího město v rovinaté části terénu. Park zde vytváří přirozený prostorový prvek, oddělující středověké jádro od nové části města, postavené koncem 19. století na podkladě regulačního plánu z r. 1871. Základní klasicistní páteř parků tvoří Horní a Dolní aleje, směrově propojující výše popsaná východiska. Tyto aleje, založené r.1804 vojenským důstojníkem Ekartem, vytváří velkorysou městskou promenádu, která je dodnes jejich základním prvkem. Po roce 1871 přibyl hradební průraz–dnešní Pontassievská ulice. Vznikla tak alej Prostřední. <br> Koncept návrhu dále rozvíjí základní prostorový a komunikační skelet, vytvořený koncepcí uzavřeného okružního zeleného prstence kolem středověkého jádra. Hlavní prostorové vstupy ze severní a jižní strany představují předpokládaná nově rehabilitovaná náměstí Svobody a Republiky. Celkové těžiště parků tvoří nám. Komenského, a to v nové úpravě, integrující četné směry, sbíhající se v tomto prostoru před bývalou Prostřední bránou. Základní klasicistní racionální půdorysný rozvrh alejí je zachován a doplněn novou „překrývající“ sítí cest, vycházející z logického propojení důležitých cílových míst. V obou hlavních alejích je zdůrazněno jejich prostorové ukončení. Osa Horní aleje vyúsťuje do historického kruhového prostoru s navrácenou bustou básníka Charlese Sealsfielda, osa Dolní aleje do nově navrženého prostorového těžiště u bývalého altánu Ringelspielu ve střední části dolního parku. .Osa zbývající části Dolní aleje směřuje na důležitý bod před městským divadlem v podélné ose nám. Republiky, zdůrazněný případným obeliskem, a dále na osu ulice Tovární, směřující k železničnímu nádraží. Dojde tak k prostorovému a směrovému ukotvení „páteře“ parku, kterou aleje představují. Kopalův pomník ve středu Komenského náměstí, zůstane nadále jejich středovým svorníkem.<br> Protože většina stromů řešeného území se nachází v alejích, je většina stromů stejné věkové kategorie. Dendrologický potenciál je v současné době již za zenitem své působnosti: Dle znaleckého posudku je nutné započít po etapách s jeho obnovou, zejména alejí ve všech třech částech parku. Proto musí být aleje vysazeny znovu. Stromy havarijní byly navrženy k okamžité asanaci, ostatní stromy byly ve velké většině navrženy k odborné úpravě, zdravotnímu, bezpečnostnímu a redukčnímu řezu, většina z nich vykazuje značnou míru nestability. <br> Návrh úpravy hradebního příkopu je postaven na architektonickém zdůraznění jeho podstaty a současně nalezení aktuálních možností jeho využití. Na dno příkopu je navržen vodní prvek, jednak jako archetypální připomínka jeho původního účelu, jednak jako současný estetický a rekreační prvek (využití vody z blízkého podzemního rezervoáru spodní vody v prostoru za lázněmi,tzv. Spitzerovy studny). Z lemující cesty, vedené po hřebeni předsunutého valu, jsou navrženy příčné stupňovité prahy, zpřístupňující „nábřeží“ z parku. <br> Architektonicky hodnotné objekty v ploše parku jsou ponechány, navrženy k opravě nebo rehabilitaci do své původní podoby. Nevhodné objekty jsou navrženy k odstranění. V místě hranolové věže v horní části parku je navržena z horní úrovně předhradebního valu pěší lávka, propojující tuto část parku se středověkým jádrem města.

Soutěž: Cena nadace PROMĚNY 2013 Obnova Nábřeží řeky Loučné v Litomyšli

Nový kostel se nachází v panelovém sídlišti, na okraji mezi jednoduchými kvádry panelových domů a lesem, svažujícím se ke smyčce konečné tramvaje. Plocha pro nový kostel je ohraničena nedávno postaveným, duchovním centrem a prudkým svahem nad tratí tramvaje, porostlým hustým lesem.<br> Cílem návrhu je vytvoření jednoduchého objektu vloženého do zeleně, která ho obejme a pocitově vnikne i do vnitřního meziprostoru, mezi sloupořadím a pevnou hmotou kostela. Typologicky je kostel spojením dvou evropských pilířů duchovní architektury. Antický, racionální princip, projevující se pravidelným sloupořadím po obvodu objektu a <br> křesťanský vnitřní, sevřený kontemplativní prostor eliptického tvaru. Ambit mezi sloupořadím a pevnou hmotou kostela nemá pouze komunikační funkci, ale je zároveň duchovním prostorem vycházejícím z tradice poutních ambitů. Kvádr kostela vertikálně protíná kuželová zvonice s křížem jako znak a symbol duchovní podstaty objektu. Vnější, racionální obal a vnitřní organický tvar elipsy duchovního prostoru symbolizuje věčné napjetí mezi racionalitou vnějšího světa a vnitřní, duchovní podstatou lidského života. Opisuje také závěr života blahoslavené Marie Restituty, vnitřně silně zbožné řeholnice, uvězněné a posléze popravené totalitním, fašistickým režimem.

Pod podlahou západní části kostela sv. Jakuba v Brně se nachází tříkomorová krypta která byla pravděpodobně zřízena v 17. století a po zrušení hřbitova v okolí kostela koncem 18.století sloužila jako karner, k uložení kosterních ostatků. Po naplnění a uzavření kostnice se na její celkový rozsah zapomnělo. Teprve při průzkumu Jakubského náměstí v r. 2001 byl celý komplex objeven. Bylo rozhodnuto uložit všechny ostatky, zbavené nánosů hlíny a nečistot, v důstojné, kultivované podobě. Ve střední části krypty byla vytvořena kaple a prostory kostnice byly doplněny uměleckými díly, vztahujícími se k duchovním tématům. Pro zpřístupnění veřejnosti byl vstup do kostnice umístěn mimo objekt kostela, z prostoru chodníku a parkoviště aut. Vstup je řešen novou podzemní halou s prodejem vstupenek a úvodními informacemi. Přístupná je schodištěm z náměstí, které lemuje kamenná zeď, z jedné strany výtvarně pojednána tesanými reliéfy pěti svatých, kteří měli přímou vazbu na kostel sv. Jakuba. Na opačné straně jsou vytesána jména významných brněnských rodů i osobností , které byly prokazatelně uloženy na hřbitově, či v kryptách pod sv.Jakubem. Kamenná stěna vytváří komorní prostor vedle vstupu do kostela, doplněný kovaným křížem, jako upomínkou na historický hřbitov.

Obnova uličky pod Petrovem je založena na rehabilitaci historických a duchovních hodnot, obsažených v její stavební podstatě a skrytých v průběhu minulých let nedostatečnou údržbou a nevhodnými zásahy. Historie tohoto místa úzce souvisí s vývojem celé brněnské akropole a s jednotlivými etapami vývoje Katedrály, a rovněž i objektů vznikajících na východním svahu pod Petrovem. Z archivní dokumentace je zřejmé, že dnešní půdorysná stopa uličky (do nedávné minulosti bezejmenné, kolem roku 1348 označované jako „Sub Monte s.Petri“), se ve své podstatě shoduje s nejstarším známým půdorysem, pocházejícím z doby gotického rozvoje města. Hlavními myšlenkami rehabilitace je proto obnova zachovaných historických stavebních prvků a detailů, obnova dlažeb, povrchů a drobné architektury. Dalším podstatným krokem je myšlenka směřující k povýšení kulturně duchovního obsahu zákoutí osazením trojice kamenných pískovcových desek s texty významných brněnských básníků (Jana Zahradníčka, Ivana Blatného a Klementa Bochořáka), jejichž dílo i život se svým duchovním obsahem výrazně protíná s géniem loci místa. V prosinci r.2013 byla ulička pojmenována jménem Václava Havla.

Svým rozsahem je prostor pod Zelným trhem nejatraktivnější částí brněnského podzemí. Pod náměstím bylo objeveno množství sklepních prostor mnohdy navzájem oddělených. Některé části podzemí byly vážně poničeny a další znehodnoceny nevhodným statickým zajištěním – betonovými nástřiky. Sanací a propojením jednotlivých sklepních komplexů došlo ke vzniku sklepního labyrintu s různě velikými objekty s proměnlivými výškovými úrovněmi. Dělí se na část prohlídkovou (turistickou) a na část pro kulturně společenské využití. Obě tyto části mohou být provozovány společně nebo samostatně, nezávisle na sobě. Navíc propojením se sklepením divadla Reduta je možno počítat s využitím pro divadelní produkce. Pro společensky fungující využití jsou sklepy labyrintu doplněny hygienickým zázemím, výtahem a vzduchotechnikou. Prohlídková část labyrintu slouží jako expozice související s historií Brna, se způsobem využívání sklepních prostor v historii pro uskladnění potravin, pro alchymistické pokusy, léčitelství a výrobu léků , či jako trestnici a mučírnu.

Bývalý mincmistrovský dům na rohu Panenské ulice a Rybného trhu (Dominikánské náměstí) zabíral téměř třetinu celkové plochy dnešního náměstí. Po asanaci historického objektu začátkem 20.stol. zůstalo pod povrchem náměstí sklepení s původním, raně gotickým zdivem a částečně porušenou klenbu s lunetami. Při provádění přístupové chodby do prostorů Nové radnice byla odhalena původní studna ze 13. století. Po rekonstrukci sklepa zde byla vytvořena expozice gotických fragmentů z kaple sv. Václava, která stála v minulosti na rohu Dominikánského nám. a ulice Veselé. Pro zpřístupnění veřejnosti bylo rozhodnuto řešit vstup do těchto míst vstupem přímo z ulice Panenské. Pro tento účel bylo využito šest sklepních prostorů, které se nachází pod Novou radnicí. Vzájemným propojením všech místností se sklepením domu mincmistrů vznikl zajímavý komplex sklepů dokumentující různé slohové etapy. Byla zde zřízena expozice mapující vývoj Dominikánského náměstí ve středověku, jako centra moravského a brněnského mincovnictví. Dále je zde dokumentována asanace významné gotické památky kaple sv.Václava, domu mincmistrů a cisterciáckého kláštera založeného Eliškou Rejčkou. Část sklepení je vybavena jako audiovizuální galerie pro prezentaci historie a současnosti města Brna.

Plocha vnitrobloku, na které se Park 17. listopadu ve Znojmě nachází, nebyla nikdy koncipována jako prostor pro veřejnou zeleň. Tato funkce byla, do původně hospodářských a skladových ploch vnitrobloku, vložena až dodatečně, v 60.tých letech minulého století. Vztah k okolní zástavbě je tedy těžce definovatelný a postrádá vysledovatelné prostorové návaznosti. Hlavní koncepční myšlenkou bylo proto jasné definování prostoru jako plochy parku. Základem je diferencování celistvých ploch na komunikační systém, s návaznosti na herní plochy pro děti, a dále na plochy pobytových trávníků a klidové části parku. Jádro kompozice tvoří vložení mírně vychýlené komunikační osy do propojovací „šíje" mezi ulicí a vnitřním parkem a silné podélné kompoziční osy, která definuje prostorový smysl hlavní parkové plochy. Do průniku těchto dvou částí parku je vloženo eliptické dětské hřiště. Vzniká tak diferencování vnitřní části parku na plochu s herními aktivitami (jihovýchodní část parku ) a klidové s dřevěným altánem, vodním prvkem a trelážemi pro popínavé rostliny. Zeleň je zachována stávající s koncepční dosadbou vybraných odolných a dlouhověkých dřevin. V horní části za altánem byl zvolen jasan úzkolistý - Fraxinus angustifolia cv. Raywood, nenáročná dřevina, která poměrně rychle narůstá, odolává suchu a je vytrvalá na stanovišti. Má jemné listy, které jsou bezproblémové pro údržbu a vybarvuje se v podzimním období nádherně do červena. Dále je nově navržena skupina u dětského hřiště z tulipánovnlků / Liriodendron tulipifera/, stromů vznešených, štíhlých korun a velice atraktivních květů, podobných žlutozeleným tulipánům.

Koncept nového řešení Komenského náměstí ve Znojmě se opírá o původní klasicistní rozvrh, podřízený centrální poloze Kopalova pomníku. Parkový pás, přerušený na hranách náměstí, je prostorově propojen novým kruhovým prstencem stromů v těžišti prostoru, aby bylo dosaženo dojmu kontinuity zeleně. Tento geometrický tvar je vložen do lichoběžníku, jehož hrany jsou vedeny přibližně v historické stopě náměstí z doby klasicismu. Vytvořené prostorové řešení svým charakterem homogenizuje prostor a současně svou intaktností nevytváří disharmonii v místech nepravidelné kompozice domů náměstí (např. oba rohy Ulice Jana Palacha, které mají jiné úhly). V neposlední řadě kompaktní tvar, s neomezenými možnostmi vkládání os symetrie, může v sobě dobře integrovat různé směry, sbíhající se v prostoru. Náměstí se tak stává syntézou prvku geometrického a organického (přírodního prvku parku), v čemž je spatřována jeho podstata. Dalším podstatným záměrem je zklidnění náměstí, a to formou uvolnění jeho středu a jeho oddělení kamennými patníky od dopravy. Všechny tyto koncepční kroky, tj. propojení zeleně, celistvost prostoru a zklidnění středu, ve svém součtu podporuje vnímání náměstí jako důležitého vstupního prostoru do historického jádra města. Tuto myšlenku dále podporuje koncepční pojetí ulice Jana Palacha jako městského bulváru. Navazuje tak na charakter původního založení a současně zvýrazňuje svoji funkci „vstupní“ ulice z novější části města. Oba chodníky jsou rozšířeny a osazeny dvěma stromořadími, z nichž jedno je zdvojené, čímž je podtrženo původní velkorysé měřítko prostoru.

Při současných úvahách nad smyslem poutní cesty by mohla být klíčová parafráze pojetí cesty amerického spisovatele Jacka Kerouaca z původního “cesta je cíl” na ”cesta má cíl”. V obrácení smyslu výroku o cestě se zrcadlí kontrast mezi moderním, “Kerouacovým”, pojetím cesty a významem dřívějším, např.barokním. Dnešní , moderní společnost se většinou pohybuje mezi dvěma tendencemi – buď dává přednost pouze „cestě“, což iniciuje bloudění v labyrintu světa, nebo tíhne pouze k rychlému dosažení „cíle“, což plodí „přímočaré“ jednání, bez hledání hlubších souvislostí. Cesta v sobě obsahuje směřování, tíhnutí a očekávání. Ta, která je odměřována lidským krokem a odehrává se v kulturní krajině, odkrývá nové výhledy pomalu, za to ale dlouze a hluboce. Obrazy krajiny přecházejí jeden do druhého plynule, ten co zaniká v sobě nese počátek a zrození následujícího, překvapivě jiného. Neustálé zanikání a vznikání rodí pohyb. Přecházení, střídání a překrývání stále nových obrazů krajiny, vytváří dramatický příběh, který, měřen lidským krokem, se stává příběhem niterným, zasahujícím lidskou duši. Toto drama přemáhá nehybnost, vytváří vnitřní děj a očekávání, jejichž svorníkem je Naděje, která je zdrojem a zřídlem lidského života. Ta však sama o sobě nestačí, je neohraničená. Pokud je však ukotvena v cíli, příběh dostává smysl. Křesťanská poutní cesta má svůj cíl a završení v Bohu, naděje se stává nadějí neotřesitelnou, ukotvenou v cíli nejvyšším, tam kde Život definitivně přemáhá Smrt. Mariánská poutní cesta na Velehrad spojuje Staré Město u Uherského Hradiště s Velehradem. Myšlenka na její vybudování má kořeny v období po návštěvě papeže Jana Pavla II. na Velehradě, kdy došlo k soustředěné snaze vrátit významnému poutnímu místu jeho význam a dále ho obohatit o současné výzvy.Oporu pro zvýraznění mariánské zbožnosti můžeme spatřovat,kromě vlastního zasvěcení baziliky,také v současnějších úvahách: může hrát roli sbližujícího prvku mezi světy východního a západního křesťanství či vstupní brány při obnově zbožnosti. Projekt řeší umístění a úpravy 20-ti zastavení poutní cesty, které lemují již vybudovanou cestu ze Starého Města na Velehrad. Poutní cesta začíná za železniční tratí u Starého Města a pokračuje dále údolní nivou potoka Salašky.V místech před Velehradem uhýbá do konventních luk a míří přímo na střed překvapivě odkryté,krásné siluety baziliky. V celém svém průběhu je cesta rytmizována celkem dvaceti zastaveními růžencové motlitby. Úvod představuje Radostný růženec.následuje Růženec světla,Bolestný a Slavný růženec. Každé zastavení symbolizuje jedno tajemství a je zpracováno sochařsky z božanovského pískovce, který byl zvolen pro jeho velkou trvanlivost a odolnost proti erozím.Tvar navazuje na tradice božích muk v české a moravské krajině - čtvercový dřík vynáší kvádr s textem a vyobrazením. Čas cesty je tak navrácen svému lidskému rozměru,je měřen krokem a modlitbou. Krajina,kterou cesta vede,dostává hlubší smysl. A poutní místo se opět stává očekávaným cílem,vyvrcholením úsilí cesty a soustředění modlitby.

Nová tělocvična komunikačně navazuje na chodbu stávajícího zadního křídla školy podél staré tělocvičny. Tělocvična je výškově osazena nad obslužný blok, zapuštěný do terénní terasy. Tento blok obsahuje šatny s příslušným sociálním zázemím, posilovnu, dvě cvičebny a technické zázemí. Půdorysná plocha tělocvičny umožňuje provozování sálových sportů: volejbal, basketbal, sálovou kopanou, badminton.<br> Architektura tělocvičny je lapidární, jednoduchým tvarováním odpovídá jednoduchosti funkce. Hmota ve tvaru kubusu je zapuštěna do terénu, rovná střecha koresponduje s reliéfem terénní terasy. Použitý materiál cihelného režného zdiva navazuje na stejný materiál použitý na fasádách navazujících stávajících školských budov od architekta Fischera. Ze zděného hranolu je „vysunuta“ vložená dřevěná konstrukce a vzniklým převýšením je vnitřní prostor „basilikálně“ prosvětlen shora. Hlavní nosnou konstrukci tvoří dřevěné lepené vazníky obdélníkového průřezu. Vazníky jsou příčně propojeny ztužujícími prvky a vytváří ucelený nosný systém „vložený“ do obalu, tvořícího nenosný obvodový plášť z porothermového zdiva a režných cihel. <br> Stávající pozemek je rozčleněn do čtyř terénních výškových úrovní, které svou gradací sledují svažitý profil pozemku. Návrh venkovních úprav je založen na scelení dvou úrovní, které jsou výškově nejméně rozdílné, tj. úrovně horního hřiště a úrovně bývalého sadu, který již není využíván. Vzniká tak velká plocha variabilního hřiště, které v součtu minimálně nahradí plochu dvou hřišť stávajících. Toto hřiště je možné využít jednak pro malou kopanou, jednak pro basketbal a volejbal, dle momentálních požadavků školy.

Nově navržený obytný blok uzavírá a nově vymezuje nároží ulic Kopečná a Leitnerova. Odsunutím uliční fronty oproti původní zástavbě v ulici Leitnerové, je dosaženo dostatečného oslunění a osvětlení západní strany domu, vytvoření prostoru před vstupy do domu a návaznosti uliční fronty na rohový dům Kopečná - Pekařská. Orientace bytů v křídle do ulice Leitnerovy je východ-západ, křídlo do ulice Kopečné je orientováno sever – jih, s otevřením části fasády na západ. Domy jsou rozděleny do čtyř bytových sekcí – tři jsou orientovány do ulice Leitnerovy, jedna do ulice Kopečné. V každé sekci jsou různé kombinace bytů dle jednotlivých podlaží: dva až čtyři byty na schodišťové jádro. Vstupy do domů jsou vedeny přes bezbariérovou rozšířenou rampu, vstupní závětří a vstupní halu se schodištěm a výtahem. Celý blok má 66 bytových jednotek a v podzemí domu je 83 parkovacích míst. Část parteru je využívána pro obchody a služby. Architektura je výsledkem přemýšlení o urbanistickém a architektonickém kontextu domu. Jednotlivé sekce bloku jsou výškově odstupňovány v souladu se spádem Leitnerovy ulice. Schodišťová jádra jsou z důvodů osvětlení vysunuta s mírným zešikmením oproti uliční frontě a přirozené rytmizuje uliční fasádu v ulici Leitnerové. V ulici Kopečné vytvářejí prostorové členění fasády předsunuté arkýře s lodžiemi. Obě uliční fasády jsou z režných lícových cihel, okna dřevěná. Zadní fasáda směrem do dvora je omítnuta a členěna horizontálními lodžiemi s francouzskými okny. Zásadní význam má vnitřní, prostorově uzavřený dvůr, který je parkově upraven, opatřen dětskými hřišti. Je tak umožněn volný, bezpečný pobyt dětí.

Projekt řeší koncepční obnovu Městského parku, založeného začátkem 19.století v prostoru okružního prstence bývalých středověkých městských hradeb. Původní protáhlý půdorys parku je zorganizován kolem páteřních alejí na jednoduché neoklasicistní geometrii. Různé další slohové vrstvy, sřídající se v průběhu historie, se většinou nezachovaly a v 2.polovině 20.století kvalita parku výrazně degradovala. Proto vedení města rozhodlo o postupné rekonstrukci, která je rozvržena do několika etap. <br> Koncept návrhu revitalizace dále rozvíjí základní klasicistní prostorový a komunikační skelet, vytvořený koncepcí uzavřeného okružního zeleného prstence kolem středověkého jádra Znojma. Prostorově je park nově znovu formulován jako velkorysá promenáda s páteřními alejemi, pobytovými trávníky, květinovými záhony, odpočívadly, vodními prvky a celkově obnovenou zelení. Chybějící cesty jsou doplněny novými, jejichž geometrie je současným volným přepisem původního klasicistního principu. Povrchy cest jsou mlatové, dále dlážděné žulovou odsekovou dlažbou a asfaltové, traktované pásy z žulových kostek. Veškerá zeleň je obnovena. Dožilé jírovce v páteřních alejích jsou nahrazeny nově vysazenými javory, další stromy jsou vysazeny v částech parku se soliterní výsadbou. Ve středním pásu parku je koncepční pás květinových záhonů, který v rámci nové výrazné geometrie přepisuje minulé vrstvy květinové výzdoby parku. Mobiliář je navržen na základě materiálové kombinace natírané a pozinkované oceli a dřeva. Autorské atypické lavičky z bílých dřevěných lamel odkazují na klasicistní minulost, odpadkové koše a sloupy veřejného osvětlení jako nové prvky akcentují současný rozměr.

Volně stojící novostavba na okraji staré části Líšně ukončuje ulici s původní strukturou zástavby jedno až dvoupodlažních řadových rodinných domů, a to s ohledem na změněnou situaci v parcelaci - poslední dvě parcely se liší svým měřítkem. Architektonické řešení vyjadřuje změnu ve stavební struktuře - dům stojí na rozhraní staré a nové zástavby (panelové sídliště) - a pojímá zahradu jako volný prostor, který je propojen s interiérem domu vybíhajícími dřevěnými moly a průhledy francouzskými okny. Prostorové řešení se snaží zachovat intimitu parcely umístěním kamenné zdi s živými ploty a pergolou s popínavou zelení. Dům je dvoupodlažní, nepodsklepený se samostatně řešeným hospodářským objektem s garáží u severní hrany parcely. V přízemí domu je obytná část, v patře pokoje a ložnice, ve střední dřevěné nadstavbě je pracovna - vyhlídka. Architektonický výraz domu je založen na kontrastu základního zděného omítnutého korpusu domu s jeho hlavními funkcemi a obslužnými částmi domu, obloženými dřevěnými lamelami.

Původní objekt byl kvalitní historizující architekturou z přelomu 19. a 20. století. Jednalo se o zájezdní hostinec s bohatě zdobeným sálem, určeným k pořádání společenských akcí. Tento objekt byl v druhé polovině 20.století postupně devastován nevhodnými zásahy až do zcela nevyhovujícího stavu. Cílem projektu bylo vytvořit v této budově moderní kulturní komplex, splňující vysoké nároky na variabilitu. Centrum nabízející kulturní pořady, spolkovou činnost, společenské akce v kombinaci s možností využití restauračních a kavárenských zařízení, včetně využití parkového prostoru za budovou. Koncepce rekonstrukce hlavního sálu vychází z požadavku vytvořit univerzální prostor, umožňující pořádání široké palety kulturních akcí. Rozporuplná urbanistická a architektonická situace na pomezí města a periferie byla při hledání architektonického výrazu stavby zohledněna výškově akcentovanou dostavbou exponovaného nároží. Směrem do zahrady byl původní objekt dostavěn novou přístavbou, traktovanou pásovými okny a velkorysým otevřením foyeru pomocí prosklené stěny. Samotný historický objekt byl přestavěn v duchu citlivé rekonstrukce. Okolí bylo parkově upraveno s možností kulturního využití.

Dům Petrov č.3 na brněnské akropoli u katedrály sv. Petra a Pavla je původně domem choralistů a varhaníka z roku 1874, postaveným architektem Arnoldem na stavební podstatě předcházející gotické stavby, jejíž přesná datace však není známá. Šířky obvodových zdí i nálezy při stavebních pracích ve spodní části domu tento gotický původ potvrdily. Většina konstrukcí horních částí domu však je již novodobého původu z 19. století. Rekonstrukce objektu řeší změnu určení budovy, a to pro ubytování sester soudobého řádu „Misijní rodiny Donum Dei“. Hlavním cílem bylo zachovat a vyzdvihnout cenné prvky domu a spojit je s ostatními částmi a novou funkcí tak, aby byl vytvořen jednotný celek, avšak s čitelně vnímanými jednotlivými stavebními fázemi domu. Při odstraňování dodatečného násypu v místnosti, kde byla navržena kaple, byla objevena původní renesanční podlaha s částí cihelné dlažby. Celá místnost byla dokončena v intencích významného nálezu: dlažba byla doplněna replikami, bylo restaurováno pozdně gotické kamenné okno ve východní stěně kaple a provedeny speciální ručně hlazené „gotické“ vnitřní omítky. V okenních otvorech byly provedeny skleněné vitráže, navržené Lenkou Říčnou a zobrazující základní křesťanskou tematiku.

Řešení vzešlo z vítězného projektu ze soutěže na celkový architektonicko – urbanistický koncept Velehradu. Původní budova kláštera, pocházející z dvacátých let 20.století, byla nedostavěná a ukončená pouze slepým štítem a jednopodlažní přístavbou s rovnou střechou. Za dob totality sloužila budova různým účelům, přičemž největší poškození způsobilo její využití pro základní školu. Projekt řešil rekonstrukci a dostavbu staré budovy po opětovném návratu sester z míst nuceného pobytu mimo domovský klášter zpět na Velehrad. Přístavba hmotově doplňuje a ukončuje původní budovu, avšak soudobé tvarosloví zdůrazňuje dobu jejího vzniku. Vnitřní prostory jsou nově upraveny a aktualizovány tak, aby obsáhly soudobé potřeby řádu v nové situaci. Klíčovou roli při tom hraje znovuzřízení kaple, která byla obnovena na původním místě v centrálním poloze dispozice budovy. Hlavní téma, cyrilometodějská tradice, přitom odkazuje jednak ke kořenům řádu, ale také k cyrilometodějské úctě jako ke společnému průsečíku východního a západního křesťanství.

Koncept domu vzešel z urbanisticko - architektonické soutěže na řešení Velehradu. Novostavba školy je umístěna v těsné blízkosti jádra obce, v místě bývalého hospodářského zázemí cisterciáckého kláštera. Půdorysný tvar, připomínající část písmene H, je navržen tak, aby jeho stopa uzavřela torzovitý charakter stávajících hospodářských budov ( postupem času zrekonstruovaných) do jasně organizovaného prostoru. Vzniklo tak uzavřené nádvoří, navazující kompozičně na (v hierarchii nadřazený) prostor kolem baziliky a kláštera. Čelní křídlo obsahuje vstupní prostory, jídelnu se zázemím a odborné učebny s vedením školy. V křídle, umístěném u potoka Salaška, jsou umístěny kmenové učebny. Tělocvična tvoří samostatné vnitřní křídlo. Architektura domu je cíleně pojata jako „dotvářející“ prvek, který se účastní doplnění a uzavření stávajících narušených a nedostavěných prostorových struktur a urbanistických celků budov jádra Velehradu. Proto je pojata jako zděná, bíle omítnutá budova se sklonitou střechou, navazující tak na charakter sousedních budov bývalého hospodářského dvora. Lapidární a jednoduché komponování fasád usiluje o jistou neutrálnost výrazu a působení stavby jako „jednotlivého prvku z celku“.