Atelier Tišnovka

Nově navržené území S3 je významné z toho důvodu, že vytváří jakési urbanistické pojítko mezi již navrženými zástavbovými oblastmi S4 a S5. Řešená plocha leží mezi větrolamem u vodojemů a mezi komunikační spojnicí mezi Hustopečemi a Starovicemi. Právě ulice Starovická sehrává v návrhu významnou roli. Proto jsou zde navrženy obytné domy s parterem, částečně věnovaným pro obchody a služby. Obytné domy jsou navrženy jako nízkopodlažní (3 - 4 patra), aby příliš nenarušily a nedominovaly horizont města a krajiny. Zvyšují také pestrost bydlení v nové zástavbě a svým uspořádáním, s parkem mezi nimi, zakládají také nové městské centrum v obytném prstenci okolo okraje města Hustopečí s vyšší urbanistickou hodnotou. Okolo bloků s bytovými domy jsou navrženy rodinné domy podél pravidelné sítě komunikací. Jsou zde umístěny jak volně stojící rodinné domy tak i dvojdomky. Bytové domy a rodinné domky uprostřed nové čtvrti jsou navrženy s rovnými střechami, na okraji, směrem do volné krajiny jsou pak navrženy volně stojící domky se sedlovými střechami. Při ulici Starovické je mezi starou a novou zástavbou navržen areál mateřské školky s potřebným zázemím venkovních prostor a hřišť, jako potřebné veřejné občanské vybavenosti nové obytné skupiny. Na opačné straně řešeného území, u stávajícího větrolamu, je pak navrženo sportoviště s drobnými hřišti, s objektem sportovního zázemí a drobného občerstvení. Významným kompozičním a městotvorným prvkem nové čtvrti je zeleň, která je navržena poměrně velkoryse, zvláště na veřejných plochách. Tři typy zeleně dotvářejí navrženou koncepci řešení. Izolační zeleň – větrolamy, chrání území před větry a erozemi z okolní krajiny. Navazují tak na přírodní útvary ve volné krajině a jasně oddělují zástavbu města od volné krajiny. Aleje a stromořadí jsou navrženy ve všech uličních prostorech. Na vnitřním náměstí jsou navrženy vyšší stromy ve dvou řadách. Stromy a vzrostlá zeleň spoluvytvářejí intimitu a prostorovou kulturu obytných částí a dává nové městské čtvrti charakter „zahradního města“. Vnitrobloková zeleň je tvořena jak na pozemcích bytových domů, tak na soukromých parcelách rodinných domů.

Celkovým cílem je vytvoření kompaktního města prorůstáním stávající a nové zástavby s vybudováním nového náměstí – centra, které by mělo urbanisticky vyvažovat stávající historické náměstí a město. Rozhodně by nemělo být cílem pouze další nabalování ulic a nové zástavby „cibulovým způsobem“ na rostlou strukturu, jak se to dělo dodnes. Tento způsob vede k vytvoření jakési bezbřehé periferie na okraji města. Velkou předností řešeného území a obecně města Hustopečí je jeho poloha u dálnice mezi Brnem a Břeclaví s velmi dobrou dosažitelností těchto měst s širokou nabídkou pracovních příležitostí. Další předností je umístění „na zelené louce“, které umožňuje postupnou výstavbu bez rušivých vlivů na stávající obyvatele. Navržené území je rozděleno na několik menších celků, z kterých vycházejí časové etapy nové výstavby a také postupné vypracování územních studií. První etapa řeší severozápadní oblast označenou jako S5 a S9 s doplněním o návrh nového náměstí s kaplí a také nového napojení na Brněnskou ulici. Na úvod zpracované územní studie bychom chtěli podotknout, že naším konečným cílem není pouze vypracování urbanistických studií, které s technokratickou jasností předepisují regulační zásady, ale hlavně kvalitní, konečná architektura nových objektů a čtvrtí. Ani sebelepší urbanistický koncept nepomůže, pokud samotní stavebníci nebudou usilovat o vysokou kvalitu a standard architektonický návrhů a staveb. Zde se musí k výstavbě přistupovat tak, že se nejedná o nějakou dostavbu okraje a periferie města, ale o vytváření svébytného „zahradního města“ se svoji vnitřní silou a kulturností v nejširším slova smyslu.

Na podzim roku 2014 proběhla celostátní architektonicky urbanistická soutěž s názvem „ Urbanistické řešení města Hustopeče – severozápad“. Soutěž řešila zástavbu rozsáhlého území - širokého pásu polností, hospodářských budov a starých sadů, obkružujícího město Hustopeče západním směrem mezi ulicí Brněnskou a ulicí směřující do Šakvic. Navržené území určené k nové zástavbě (vycházející z platného územního plánu) je plošně cca jednou třetinou k ploše stávajícího, rostlého města. Demograficky – nárůstem počtu obyvatel - však počítá s navýšením o cca 3000 obyvatel k nynějším si 5000 obyvatel . Z těchto poměrů celkem zřetelné vyplývá, že výstavba celého nového města není záležitostí jedné generace, ale že bude probíhat postupně, v řádech desítek let. Naplnění tak velkorysého konceptu bude nutně také v závislosti s postupným vytvářením širokého zázemí pro nové obyvatele – pracovních příležitostí, sociálních a obchodních služeb – mateřských škol, penziónů pro důchodce, kulturních a restauračních objektů , nákupního a administrativního centra a sportovních zařízení. Celkovým cílem je vytvoření kompaktního města prorůstáním stávající a nové zástavby s vybudováním nového náměstí – centra, které by mělo urbanisticky vyvažovat stávající historické náměstí a město. Rozhodně by nemělo být cílem pouze další nabalování ulic a nové zástavby „cibulovým způsobem“ na rostlou strukturu, jak se to dělo dodnes. Tento způsob vede k vytvoření jakési bezbřehé periferie na okraji města. Velkou předností řešeného území a obecně města Hustopečí je jeho poloha u dálnice mezi Brnem a Břeclaví s velmi dobrou dosažitelností těchto měst s širokou nabídkou pracovních příležitostí. Další předností je umístění „na zelené louce“, které umožňuje postupnou výstavbu bez rušivých vlivů na stávající obyvatele. Navržené území bylo rozdělena na několik menších celků , z kterých vycházejí časové etapy nové výstavby a také postupné vypracovávání územních studií. První etapa řeší severozápadní oblast označenou jako S5 a S9 s doplněním o návrh nového náměstí s kaplí a také nového napojení na Brněnskou ulici. Závěrem bychom chtěli podotknout, že naším konečným cílem není pouze vypracování urbanistických studií, které s technokratickou jasností předepisují regulační zásady, ale hlavně kvalitní, konečná architektura nových objektů a čtvrtí. Ani sebelepší urbanistický koncept nepomůže, pokud samotní stavebníci nebudou usilovat o vysokou kvalitu a standard architektonický návrhů a staveb. Zde se musí k výstavbě přistupovat tak, že se nejedná o nějakou dostavbu okraje a periferie města, ale o vytváření svébytného „zahradního města“ se svoji vnitřní silou a kulturností v nejširším slova smyslu.

1. cena v soutěži I Návrh reaguje na urbanistickou koncepci založenou územním plánem města. Základní koncepční myšlenkou návrhu je vytvoření nové městské části, založené na rehabilitaci klasických městských hodnot a vlastností. Prostorové rozvržení je vystavěno na jasně a zřetelně definované půdorysné síti, která rozvíjí prověřený lokační princip, v Evropě dlouhodobě používaný. Jako tradiční městské hodnoty jsou definovány ulice a náměstí, a to v navazující hierarchii prostorů. Charakter nových částí se přizpůsobuje místnímu měřítku, se snahou spojit stávající zástavbu s nově navrženými částmi v jeden přirozený celek, jehož svorníkem je nové kulturně společenské centrum.

Jedná se o svažitý pozemek s jižní orientací za budovou kláštera řádu, původně nezastavěný. Základní situační řešení a regulační návaznost rozvíjí stávající situaci, která spočívá v zastavění ulice samostatně stojícími rodinnými domy nebo dvojdomy. Koncept prostorového a hmotového řešení je postaven na rozčlenění celkového podélného objemu domu na hmotu hlavní obytné části, orientovanou směrem po svahu a k jihu, a hmotu s obslužnými funkcemi, orientovanou do ulice a na sever. Svažitý terén současně umožňuje vytvoření dvou výškových úrovní, z nichž horní, vstupní, navazuje na niveletu ulice, kdežto spodní, obytná, vytváří osazovací rovinu domu s přímou vazbou na zahradu. Hlavní vstup do domu je veden z ulice v horní úrovni do komunikačního rozhraní mezi oběma hmotami, v boční části domu. Dispoziční řešení dále rozvíjí tento základní prostorový koncept. Obytné a pobytové místnosti jsou umístěny v hlavním, jižním křídle domu, obslužné místnosti a hala se schodištěm naopak v severním. Základní rozvržení obytné a obslužné funkce je vyjádřeno i materiálově navenek. Hlavní jižní křídlo je z cihelného, bíle omítnutého zdiva, severní je obloženo dřevem. Touto dvojí diferenciací je dosaženo dojmu odlehčenosti celku a lepších proporčních vztahů mezi jednotlivými částmi domu. Mezera mezi oběma křídly je využita pro boční osvětlení a hlavní vstupy. Dřevěná konstrukce balkonu a terasy, přiléhající k omítnutému křídlu z jihu v místě obytného prostoru, tvoří „přechodovou zónu“ domu směrem do zahrady a pomocí slunolamů jej současně chrání před sluncem a přehříváním.

Nově navržený obytný blok uzavírá a nově vymezuje nároží ulic Kopečná a Leitnerova. Odsunutím uliční fronty oproti původní zástavbě v ulici Leitnerové, je dosaženo dostatečného oslunění a osvětlení západní strany domu, vytvoření prostoru před vstupy do domu a návaznosti uliční fronty na rohový dům Kopečná - Pekařská. Orientace bytů v křídle do ulice Leitnerovy je východ-západ, křídlo do ulice Kopečné je orientováno sever – jih, s otevřením části fasády na západ. Domy jsou rozděleny do čtyř bytových sekcí – tři jsou orientovány do ulice Leitnerovy, jedna do ulice Kopečné. V každé sekci jsou různé kombinace bytů dle jednotlivých podlaží: dva až čtyři byty na schodišťové jádro. Vstupy do domů jsou vedeny přes bezbariérovou rozšířenou rampu, vstupní závětří a vstupní halu se schodištěm a výtahem. Celý blok má 66 bytových jednotek a v podzemí domu je 83 parkovacích míst. Část parteru je využívána pro obchody a služby. Architektura je výsledkem přemýšlení o urbanistickém a architektonickém kontextu domu. Jednotlivé sekce bloku jsou výškově odstupňovány v souladu se spádem Leitnerovy ulice. Schodišťová jádra jsou z důvodů osvětlení vysunuta s mírným zešikmením oproti uliční frontě a přirozené rytmizuje uliční fasádu v ulici Leitnerové. V ulici Kopečné vytvářejí prostorové členění fasády předsunuté arkýře s lodžiemi. Obě uliční fasády jsou z režných lícových cihel, okna dřevěná. Zadní fasáda směrem do dvora je omítnuta a členěna horizontálními lodžiemi s francouzskými okny. Zásadní význam má vnitřní, prostorově uzavřený dvůr, který je parkově upraven, opatřen dětskými hřišti. Je tak umožněn volný, bezpečný pobyt dětí.

Volně stojící novostavba na okraji staré části Líšně ukončuje ulici s původní strukturou zástavby jedno až dvoupodlažních řadových rodinných domů, a to s ohledem na změněnou situaci v parcelaci - poslední dvě parcely se liší svým měřítkem. Architektonické řešení vyjadřuje změnu ve stavební struktuře - dům stojí na rozhraní staré a nové zástavby (panelové sídliště) - a pojímá zahradu jako volný prostor, který je propojen s interiérem domu vybíhajícími dřevěnými moly a průhledy francouzskými okny. Prostorové řešení se snaží zachovat intimitu parcely umístěním kamenné zdi s živými ploty a pergolou s popínavou zelení. Dům je dvoupodlažní, nepodsklepený se samostatně řešeným hospodářským objektem s garáží u severní hrany parcely. V přízemí domu je obytná část, v patře pokoje a ložnice, ve střední dřevěné nadstavbě je pracovna - vyhlídka. Architektonický výraz domu je založen na kontrastu základního zděného omítnutého korpusu domu s jeho hlavními funkcemi a obslužnými částmi domu, obloženými dřevěnými lamelami.

Dům Petrov č.3 na brněnské akropoli u katedrály sv. Petra a Pavla je původně domem choralistů a varhaníka z roku 1874, postaveným architektem Arnoldem na stavební podstatě předcházející gotické stavby, jejíž přesná datace však není známá. Šířky obvodových zdí i nálezy při stavebních pracích ve spodní části domu tento gotický původ potvrdily. Většina konstrukcí horních částí domu však je již novodobého původu z 19. století. Rekonstrukce objektu řeší změnu určení budovy, a to pro ubytování sester soudobého řádu „Misijní rodiny Donum Dei“. Hlavním cílem bylo zachovat a vyzdvihnout cenné prvky domu a spojit je s ostatními částmi a novou funkcí tak, aby byl vytvořen jednotný celek, avšak s čitelně vnímanými jednotlivými stavebními fázemi domu. Při odstraňování dodatečného násypu v místnosti, kde byla navržena kaple, byla objevena původní renesanční podlaha s částí cihelné dlažby. Celá místnost byla dokončena v intencích významného nálezu: dlažba byla doplněna replikami, bylo restaurováno pozdně gotické kamenné okno ve východní stěně kaple a provedeny speciální ručně hlazené „gotické“ vnitřní omítky. V okenních otvorech byly provedeny skleněné vitráže, navržené Lenkou Říčnou a zobrazující základní křesťanskou tematiku.

Řešení vzešlo z vítězného projektu ze soutěže na celkový architektonicko – urbanistický koncept Velehradu. Původní budova kláštera, pocházející z dvacátých let 20.století, byla nedostavěná a ukončená pouze slepým štítem a jednopodlažní přístavbou s rovnou střechou. Za dob totality sloužila budova různým účelům, přičemž největší poškození způsobilo její využití pro základní školu. Projekt řešil rekonstrukci a dostavbu staré budovy po opětovném návratu sester z míst nuceného pobytu mimo domovský klášter zpět na Velehrad. Přístavba hmotově doplňuje a ukončuje původní budovu, avšak soudobé tvarosloví zdůrazňuje dobu jejího vzniku. Vnitřní prostory jsou nově upraveny a aktualizovány tak, aby obsáhly soudobé potřeby řádu v nové situaci. Klíčovou roli při tom hraje znovuzřízení kaple, která byla obnovena na původním místě v centrálním poloze dispozice budovy. Hlavní téma, cyrilometodějská tradice, přitom odkazuje jednak ke kořenům řádu, ale také k cyrilometodějské úctě jako ke společnému průsečíku východního a západního křesťanství.