2018 I Revitalizace Masarykova náměstí v Jihlavě

Revitalizace Masarykova náměstí v Jihlavě
Autoři Marek Holán, Miloš Klement, Michal Říčný, Miroslav Patočka, Petr Todorov, Jiří Vítek
Spolupráce Eva Kovářová, Alexandra Sýkorová, Vratislav Zika
Místo Masarykovo náměstí, Jihlava
Studie 2018 soutěž
Investor Statutární město Jihlava

2. cena v soutěži I Základní myšlenkou návrhu je harmonizace všech prvků a rovin náměstí do ucelené architektonické, prostorové a materiálové syntézy, vytvářející jasně organizovaný a příjemný centrální prostor města. Středový prostor náměstí, určený spíše pro "setrvání "je jasně artikulován zapamatovatelným vzorem dlažby, obklopující,spíše "plynoucí"prostor po okraji náměstí je oddělen lemem historické dlažby a odlišen jemnou změnou barvy. Integrace zeleně zdůrazňuje enviromentální rovinu projektu.

Skrýt detail

2016 I Revitalizace Městského parku ve Znojmě - dolní park

Autoři Michal Říčný, Petr Todorov, Eva Wagnerová
Spolupráce Lukáš Moštěk, Olga Sobolová, Eva Staffová
Místo Znojmo
Studie soutěž 2007, dopracování studie 2008
Projekt 2008 - 2016
Realizace 2. etapa 2016
Investor Město Znojmo

Městský park (Husovy sady) je součástí celého historického systému okružních městských parků postupně budovaných po zbourání středověkých městských hradeb od počátku 19. století po celém obvodu historického jádra města Znojma. Vytváří zhruba východní část okružního parkového systému, založenou podél městských hradeb přibližně mezi severním a jižním zalomením fortifikačního systému, chránícího město v rovinaté části terénu. Park zde vytváří přirozený prostorový prvek, oddělující středověké jádro od nové části města, postavené koncem 19. století na podkladě regulačního plánu z r. 1871. Základní klasicistní páteř parků tvoří Horní a Dolní aleje, směrově propojující výše popsaná východiska. Tyto aleje, založené r.1804 vojenským důstojníkem Ekartem, vytváří velkorysou městskou promenádu, která je dodnes jejich základním prvkem. Po roce 1871 přibyl hradební průraz–dnešní Pontassievská ulice. Vznikla tak alej Prostřední. <br> Koncept návrhu dále rozvíjí základní prostorový a komunikační skelet, vytvořený koncepcí uzavřeného okružního zeleného prstence kolem středověkého jádra. Hlavní prostorové vstupy ze severní a jižní strany představují předpokládaná nově rehabilitovaná náměstí Svobody a Republiky. Celkové těžiště parků tvoří nám. Komenského, a to v nové úpravě, integrující četné směry, sbíhající se v tomto prostoru před bývalou Prostřední bránou. Základní klasicistní racionální půdorysný rozvrh alejí je zachován a doplněn novou „překrývající“ sítí cest, vycházející z logického propojení důležitých cílových míst. V obou hlavních alejích je zdůrazněno jejich prostorové ukončení. Osa Horní aleje vyúsťuje do historického kruhového prostoru s navrácenou bustou básníka Charlese Sealsfielda, osa Dolní aleje do nově navrženého prostorového těžiště u bývalého altánu Ringelspielu ve střední části dolního parku. .Osa zbývající části Dolní aleje směřuje na důležitý bod před městským divadlem v podélné ose nám. Republiky, zdůrazněný případným obeliskem, a dále na osu ulice Tovární, směřující k železničnímu nádraží. Dojde tak k prostorovému a směrovému ukotvení „páteře“ parku, kterou aleje představují. Kopalův pomník ve středu Komenského náměstí, zůstane nadále jejich středovým svorníkem.<br> Protože většina stromů řešeného území se nachází v alejích, je většina stromů stejné věkové kategorie. Dendrologický potenciál je v současné době již za zenitem své působnosti: Dle znaleckého posudku je nutné započít po etapách s jeho obnovou, zejména alejí ve všech třech částech parku. Proto musí být aleje vysazeny znovu. Stromy havarijní byly navrženy k okamžité asanaci, ostatní stromy byly ve velké většině navrženy k odborné úpravě, zdravotnímu, bezpečnostnímu a redukčnímu řezu, většina z nich vykazuje značnou míru nestability. <br> Návrh úpravy hradebního příkopu je postaven na architektonickém zdůraznění jeho podstaty a současně nalezení aktuálních možností jeho využití. Na dno příkopu je navržen vodní prvek, jednak jako archetypální připomínka jeho původního účelu, jednak jako současný estetický a rekreační prvek (využití vody z blízkého podzemního rezervoáru spodní vody v prostoru za lázněmi,tzv. Spitzerovy studny). Z lemující cesty, vedené po hřebeni předsunutého valu, jsou navrženy příčné stupňovité prahy, zpřístupňující „nábřeží“ z parku. <br> Architektonicky hodnotné objekty v ploše parku jsou ponechány, navrženy k opravě nebo rehabilitaci do své původní podoby. Nevhodné objekty jsou navrženy k odstranění. V místě hranolové věže v horní části parku je navržena z horní úrovně předhradebního valu pěší lávka, propojující tuto část parku se středověkým jádrem města.

Skrýt detail

2013 I Revitalizace Městského parku ve Znojmě - střední park

Autoři Michal Říčný, Petr Todorov, Eva Wagnerová
Spolupráce Lukáš Moštěk, Olga Sobolová
Místo Znojmo
Studie soutěž 2007, dopracování studie 2008
Projekt 2008 - 2010
Realizace 1.etapa 2013
Investor Město Znojmo

Městský park (Husovy sady) je součástí celého historického systému okružních městských parků postupně budovaných po zbourání středověkých městských hradeb od počátku 19. století po celém obvodu historického jádra města Znojma. Vytváří zhruba východní část okružního parkového systému, založenou podél městských hradeb přibližně mezi severním a jižním zalomením fortifikačního systému, chránícího město v rovinaté části terénu. Park zde vytváří přirozený prostorový prvek, oddělující středověké jádro od nové části města, postavené koncem 19. století na podkladě regulačního plánu z r. 1871. Základní klasicistní páteř parků tvoří Horní a Dolní aleje, směrově propojující výše popsaná východiska. Tyto aleje, založené r.1804 vojenským důstojníkem Ekartem, vytváří velkorysou městskou promenádu, která je dodnes jejich základním prvkem. Po roce 1871 přibyl hradební průraz–dnešní Pontassievská ulice. Vznikla tak alej Prostřední. <br> Koncept návrhu dále rozvíjí základní prostorový a komunikační skelet, vytvořený koncepcí uzavřeného okružního zeleného prstence kolem středověkého jádra. Hlavní prostorové vstupy ze severní a jižní strany představují předpokládaná nově rehabilitovaná náměstí Svobody a Republiky. Celkové těžiště parků tvoří nám. Komenského, a to v nové úpravě, integrující četné směry, sbíhající se v tomto prostoru před bývalou Prostřední bránou. Základní klasicistní racionální půdorysný rozvrh alejí je zachován a doplněn novou „překrývající“ sítí cest, vycházející z logického propojení důležitých cílových míst. V obou hlavních alejích je zdůrazněno jejich prostorové ukončení. Osa Horní aleje vyúsťuje do historického kruhového prostoru s navrácenou bustou básníka Charlese Sealsfielda, osa Dolní aleje do nově navrženého prostorového těžiště u bývalého altánu Ringelspielu ve střední části dolního parku. .Osa zbývající části Dolní aleje směřuje na důležitý bod před městským divadlem v podélné ose nám. Republiky, zdůrazněný případným obeliskem, a dále na osu ulice Tovární, směřující k železničnímu nádraží. Dojde tak k prostorovému a směrovému ukotvení „páteře“ parku, kterou aleje představují. Kopalův pomník ve středu Komenského náměstí, zůstane nadále jejich středovým svorníkem.<br> Protože většina stromů řešeného území se nachází v alejích, je většina stromů stejné věkové kategorie. Dendrologický potenciál je v současné době již za zenitem své působnosti: Dle znaleckého posudku je nutné započít po etapách s jeho obnovou, zejména alejí ve všech třech částech parku. Proto musí být aleje vysazeny znovu. Stromy havarijní byly navrženy k okamžité asanaci, ostatní stromy byly ve velké většině navrženy k odborné úpravě, zdravotnímu, bezpečnostnímu a redukčnímu řezu, většina z nich vykazuje značnou míru nestability. <br> Návrh úpravy hradebního příkopu je postaven na architektonickém zdůraznění jeho podstaty a současně nalezení aktuálních možností jeho využití. Na dno příkopu je navržen vodní prvek, jednak jako archetypální připomínka jeho původního účelu, jednak jako současný estetický a rekreační prvek (využití vody z blízkého podzemního rezervoáru spodní vody v prostoru za lázněmi,tzv. Spitzerovy studny). Z lemující cesty, vedené po hřebeni předsunutého valu, jsou navrženy příčné stupňovité prahy, zpřístupňující „nábřeží“ z parku. <br> Architektonicky hodnotné objekty v ploše parku jsou ponechány, navrženy k opravě nebo rehabilitaci do své původní podoby. Nevhodné objekty jsou navrženy k odstranění. V místě hranolové věže v horní části parku je navržena z horní úrovně předhradebního valu pěší lávka, propojující tuto část parku se středověkým jádrem města.

Skrýt detail

2012 I Spojnice Petrská - Denisovy sady, Brno, (Ulička Václava Havla)

Autoři Miloš Klement, Tomáš Rusín, Petr Todorov, Ivan Wahla
Spolupráce Petra Menšíková - Petrovská, Petr Mutina
Místo Petrov, Brno
Studie 2001
Projekt 2009 - 2010
Realizace 2012
Investor Město Brno

Obnova uličky pod Petrovem je založena na rehabilitaci historických a duchovních hodnot, obsažených v její stavební podstatě a skrytých v průběhu minulých let nedostatečnou údržbou a nevhodnými zásahy. Historie tohoto místa úzce souvisí s vývojem celé brněnské akropole a s jednotlivými etapami vývoje Katedrály, a rovněž i objektů vznikajících na východním svahu pod Petrovem. Z archivní dokumentace je zřejmé, že dnešní půdorysná stopa uličky (do nedávné minulosti bezejmenné, kolem roku 1348 označované jako „Sub Monte s.Petri“), se ve své podstatě shoduje s nejstarším známým půdorysem, pocházejícím z doby gotického rozvoje města. Hlavními myšlenkami rehabilitace je proto obnova zachovaných historických stavebních prvků a detailů, obnova dlažeb, povrchů a drobné architektury. Dalším podstatným krokem je myšlenka směřující k povýšení kulturně duchovního obsahu zákoutí osazením trojice kamenných pískovcových desek s texty významných brněnských básníků (Jana Zahradníčka, Ivana Blatného a Klementa Bochořáka), jejichž dílo i život se svým duchovním obsahem výrazně protíná s géniem loci místa. V prosinci r.2013 byla ulička pojmenována jménem Václava Havla.

Skrýt detail

2012 I Chráněné bydlení, Velehrad

Autoři Petr Todorov
Spolupráce Klára Hrivňáková, Lukáš Moštěk, Olga Sobolová, Eva Staffová
Místo Velehrad, okr. Uherské hradiště
Náklady nevyčísleny
Studie 2010
Projekt 2010 – 2011
Realizace 2011 – 2012
Investor Česká provincie Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje

Jedná se o svažitý pozemek s jižní orientací za budovou kláštera řádu, původně nezastavěný. Základní situační řešení a regulační návaznost rozvíjí stávající situaci, která spočívá v zastavění ulice samostatně stojícími rodinnými domy nebo dvojdomy. Koncept prostorového a hmotového řešení je postaven na rozčlenění celkového podélného objemu domu na hmotu hlavní obytné části, orientovanou směrem po svahu a k jihu, a hmotu s obslužnými funkcemi, orientovanou do ulice a na sever. Svažitý terén současně umožňuje vytvoření dvou výškových úrovní, z nichž horní, vstupní, navazuje na niveletu ulice, kdežto spodní, obytná, vytváří osazovací rovinu domu s přímou vazbou na zahradu. Hlavní vstup do domu je veden z ulice v horní úrovni do komunikačního rozhraní mezi oběma hmotami, v boční části domu. Dispoziční řešení dále rozvíjí tento základní prostorový koncept. Obytné a pobytové místnosti jsou umístěny v hlavním, jižním křídle domu, obslužné místnosti a hala se schodištěm naopak v severním. Základní rozvržení obytné a obslužné funkce je vyjádřeno i materiálově navenek. Hlavní jižní křídlo je z cihelného, bíle omítnutého zdiva, severní je obloženo dřevem. Touto dvojí diferenciací je dosaženo dojmu odlehčenosti celku a lepších proporčních vztahů mezi jednotlivými částmi domu. Mezera mezi oběma křídly je využita pro boční osvětlení a hlavní vstupy. Dřevěná konstrukce balkonu a terasy, přiléhající k omítnutému křídlu z jihu v místě obytného prostoru, tvoří „přechodovou zónu“ domu směrem do zahrady a pomocí slunolamů jej současně chrání před sluncem a přehříváním.

Skrýt detail

2011 I Rekonstrukce parku 17.listopadu ve Znojmě

Autoři Michal Říčný, Petr Todorov
Spolupráce Lukáš Moštěk
Místo Znojmo
Studie 2009
Projekt 2010
Realizace 2011
Investor Město Znojmo

Plocha vnitrobloku, na které se Park 17. listopadu ve Znojmě nachází, nebyla nikdy koncipována jako prostor pro veřejnou zeleň. Tato funkce byla, do původně hospodářských a skladových ploch vnitrobloku, vložena až dodatečně, v 60.tých letech minulého století. Vztah k okolní zástavbě je tedy těžce definovatelný a postrádá vysledovatelné prostorové návaznosti. Hlavní koncepční myšlenkou bylo proto jasné definování prostoru jako plochy parku. Základem je diferencování celistvých ploch na komunikační systém, s návaznosti na herní plochy pro děti, a dále na plochy pobytových trávníků a klidové části parku. Jádro kompozice tvoří vložení mírně vychýlené komunikační osy do propojovací „šíje" mezi ulicí a vnitřním parkem a silné podélné kompoziční osy, která definuje prostorový smysl hlavní parkové plochy. Do průniku těchto dvou částí parku je vloženo eliptické dětské hřiště. Vzniká tak diferencování vnitřní části parku na plochu s herními aktivitami (jihovýchodní část parku ) a klidové s dřevěným altánem, vodním prvkem a trelážemi pro popínavé rostliny. Zeleň je zachována stávající s koncepční dosadbou vybraných odolných a dlouhověkých dřevin. V horní části za altánem byl zvolen jasan úzkolistý - Fraxinus angustifolia cv. Raywood, nenáročná dřevina, která poměrně rychle narůstá, odolává suchu a je vytrvalá na stanovišti. Má jemné listy, které jsou bezproblémové pro údržbu a vybarvuje se v podzimním období nádherně do červena. Dále je nově navržena skupina u dětského hřiště z tulipánovnlků / Liriodendron tulipifera/, stromů vznešených, štíhlých korun a velice atraktivních květů, podobných žlutozeleným tulipánům.

Skrýt detail

2010 I Rekonstrukce Komenského náměstí a ulic Jana Palacha, Studentské a Kovářské ve Znojmě

Autoři Michal Říčný, Petr Todorov
Spolupráce Klářa Hrivňáková, Petra Menšíková - Petrovská, Olga Sobolová
Místo Znojmo
Náklady nevyčísleny
Studie 2007
Projekt 2008
Realizace 2009 – 2010
Investor Město Znojmo

Koncept nového řešení Komenského náměstí ve Znojmě se opírá o původní klasicistní rozvrh, podřízený centrální poloze Kopalova pomníku. Parkový pás, přerušený na hranách náměstí, je prostorově propojen novým kruhovým prstencem stromů v těžišti prostoru, aby bylo dosaženo dojmu kontinuity zeleně. Tento geometrický tvar je vložen do lichoběžníku, jehož hrany jsou vedeny přibližně v historické stopě náměstí z doby klasicismu. Vytvořené prostorové řešení svým charakterem homogenizuje prostor a současně svou intaktností nevytváří disharmonii v místech nepravidelné kompozice domů náměstí (např. oba rohy Ulice Jana Palacha, které mají jiné úhly). V neposlední řadě kompaktní tvar, s neomezenými možnostmi vkládání os symetrie, může v sobě dobře integrovat různé směry, sbíhající se v prostoru. Náměstí se tak stává syntézou prvku geometrického a organického (přírodního prvku parku), v čemž je spatřována jeho podstata. Dalším podstatným záměrem je zklidnění náměstí, a to formou uvolnění jeho středu a jeho oddělení kamennými patníky od dopravy. Všechny tyto koncepční kroky, tj. propojení zeleně, celistvost prostoru a zklidnění středu, ve svém součtu podporuje vnímání náměstí jako důležitého vstupního prostoru do historického jádra města. Tuto myšlenku dále podporuje koncepční pojetí ulice Jana Palacha jako městského bulváru. Navazuje tak na charakter původního založení a současně zvýrazňuje svoji funkci „vstupní“ ulice z novější části města. Oba chodníky jsou rozšířeny a osazeny dvěma stromořadími, z nichž jedno je zdvojené, čímž je podtrženo původní velkorysé měřítko prostoru.

Skrýt detail

2010 I Mariánská poutní cesta, Staré Město - Velehrad

Autoři Milivoj Husák, Miloš Klement, Petr Todorov
Spolupráce Josef Kozel - sochařská realizace
Místo Velehrad, okr. Uherské hradiště
Realizace 2010

Při současných úvahách nad smyslem poutní cesty by mohla být klíčová parafráze pojetí cesty amerického spisovatele Jacka Kerouaca z původního “cesta je cíl” na ”cesta má cíl”. V obrácení smyslu výroku o cestě se zrcadlí kontrast mezi moderním, “Kerouacovým”, pojetím cesty a významem dřívějším, např.barokním. Dnešní , moderní společnost se většinou pohybuje mezi dvěma tendencemi – buď dává přednost pouze „cestě“, což iniciuje bloudění v labyrintu světa, nebo tíhne pouze k rychlému dosažení „cíle“, což plodí „přímočaré“ jednání, bez hledání hlubších souvislostí. Cesta v sobě obsahuje směřování, tíhnutí a očekávání. Ta, která je odměřována lidským krokem a odehrává se v kulturní krajině, odkrývá nové výhledy pomalu, za to ale dlouze a hluboce. Obrazy krajiny přecházejí jeden do druhého plynule, ten co zaniká v sobě nese počátek a zrození následujícího, překvapivě jiného. Neustálé zanikání a vznikání rodí pohyb. Přecházení, střídání a překrývání stále nových obrazů krajiny, vytváří dramatický příběh, který, měřen lidským krokem, se stává příběhem niterným, zasahujícím lidskou duši. Toto drama přemáhá nehybnost, vytváří vnitřní děj a očekávání, jejichž svorníkem je Naděje, která je zdrojem a zřídlem lidského života. Ta však sama o sobě nestačí, je neohraničená. Pokud je však ukotvena v cíli, příběh dostává smysl. Křesťanská poutní cesta má svůj cíl a završení v Bohu, naděje se stává nadějí neotřesitelnou, ukotvenou v cíli nejvyšším, tam kde Život definitivně přemáhá Smrt. Mariánská poutní cesta na Velehrad spojuje Staré Město u Uherského Hradiště s Velehradem. Myšlenka na její vybudování má kořeny v období po návštěvě papeže Jana Pavla II. na Velehradě, kdy došlo k soustředěné snaze vrátit významnému poutnímu místu jeho význam a dále ho obohatit o současné výzvy.Oporu pro zvýraznění mariánské zbožnosti můžeme spatřovat,kromě vlastního zasvěcení baziliky,také v současnějších úvahách: může hrát roli sbližujícího prvku mezi světy východního a západního křesťanství či vstupní brány při obnově zbožnosti. Projekt řeší umístění a úpravy 20-ti zastavení poutní cesty, které lemují již vybudovanou cestu ze Starého Města na Velehrad. Poutní cesta začíná za železniční tratí u Starého Města a pokračuje dále údolní nivou potoka Salašky.V místech před Velehradem uhýbá do konventních luk a míří přímo na střed překvapivě odkryté,krásné siluety baziliky. V celém svém průběhu je cesta rytmizována celkem dvaceti zastaveními růžencové motlitby. Úvod představuje Radostný růženec.následuje Růženec světla,Bolestný a Slavný růženec. Každé zastavení symbolizuje jedno tajemství a je zpracováno sochařsky z božanovského pískovce, který byl zvolen pro jeho velkou trvanlivost a odolnost proti erozím.Tvar navazuje na tradice božích muk v české a moravské krajině - čtvercový dřík vynáší kvádr s textem a vyobrazením. Čas cesty je tak navrácen svému lidskému rozměru,je měřen krokem a modlitbou. Krajina,kterou cesta vede,dostává hlubší smysl. A poutní místo se opět stává očekávaným cílem,vyvrcholením úsilí cesty a soustředění modlitby.

Skrýt detail

2007 I Bytový dům Kopečná, Brno

Autoři Miloš Klement, Tomáš Rusín, Petr Todorov, Ivan Wahla
Spolupráce Tomáš Kratochvíl, Petra Menšíková – Petrovská, Petr Mutina
Místo Kopečná 37, Brno
Náklady cca 150 mil. Kč
Studie 2005
Projekt 2006
Realizace 2006 - 2007
Investor HTT Brno, spol. s r. o.

Nově navržený obytný blok uzavírá a nově vymezuje nároží ulic Kopečná a Leitnerova. Odsunutím uliční fronty oproti původní zástavbě v ulici Leitnerové, je dosaženo dostatečného oslunění a osvětlení západní strany domu, vytvoření prostoru před vstupy do domu a návaznosti uliční fronty na rohový dům Kopečná - Pekařská. Orientace bytů v křídle do ulice Leitnerovy je východ-západ, křídlo do ulice Kopečné je orientováno sever – jih, s otevřením části fasády na západ. Domy jsou rozděleny do čtyř bytových sekcí – tři jsou orientovány do ulice Leitnerovy, jedna do ulice Kopečné. V každé sekci jsou různé kombinace bytů dle jednotlivých podlaží: dva až čtyři byty na schodišťové jádro. Vstupy do domů jsou vedeny přes bezbariérovou rozšířenou rampu, vstupní závětří a vstupní halu se schodištěm a výtahem. Celý blok má 66 bytových jednotek a v podzemí domu je 83 parkovacích míst. Část parteru je využívána pro obchody a služby. Architektura je výsledkem přemýšlení o urbanistickém a architektonickém kontextu domu. Jednotlivé sekce bloku jsou výškově odstupňovány v souladu se spádem Leitnerovy ulice. Schodišťová jádra jsou z důvodů osvětlení vysunuta s mírným zešikmením oproti uliční frontě a přirozené rytmizuje uliční fasádu v ulici Leitnerové. V ulici Kopečné vytvářejí prostorové členění fasády předsunuté arkýře s lodžiemi. Obě uliční fasády jsou z režných lícových cihel, okna dřevěná. Zadní fasáda směrem do dvora je omítnuta a členěna horizontálními lodžiemi s francouzskými okny. Zásadní význam má vnitřní, prostorově uzavřený dvůr, který je parkově upraven, opatřen dětskými hřišti. Je tak umožněn volný, bezpečný pobyt dětí.

Skrýt detail

2007 I Revitalizace městského parku ve Znojmě

Autoři Michal Říčný, Petr Todorov, Eva Wagnerová
Spolupráce Olga Sobolová
Místo Znojmo
Studie soutěž 2007
Investor Město Znojmo

Projekt řeší koncepční obnovu Městského parku, založeného začátkem 19.století v prostoru okružního prstence bývalých středověkých městských hradeb. Původní protáhlý půdorys parku je zorganizován kolem páteřních alejí na jednoduché neoklasicistní geometrii. Různé další slohové vrstvy, sřídající se v průběhu historie, se většinou nezachovaly a v 2.polovině 20.století kvalita parku výrazně degradovala. Proto vedení města rozhodlo o postupné rekonstrukci, která je rozvržena do několika etap. <br> Koncept návrhu revitalizace dále rozvíjí základní klasicistní prostorový a komunikační skelet, vytvořený koncepcí uzavřeného okružního zeleného prstence kolem středověkého jádra Znojma. Prostorově je park nově znovu formulován jako velkorysá promenáda s páteřními alejemi, pobytovými trávníky, květinovými záhony, odpočívadly, vodními prvky a celkově obnovenou zelení. Chybějící cesty jsou doplněny novými, jejichž geometrie je současným volným přepisem původního klasicistního principu. Povrchy cest jsou mlatové, dále dlážděné žulovou odsekovou dlažbou a asfaltové, traktované pásy z žulových kostek. Veškerá zeleň je obnovena. Dožilé jírovce v páteřních alejích jsou nahrazeny nově vysazenými javory, další stromy jsou vysazeny v částech parku se soliterní výsadbou. Ve středním pásu parku je koncepční pás květinových záhonů, který v rámci nové výrazné geometrie přepisuje minulé vrstvy květinové výzdoby parku. Mobiliář je navržen na základě materiálové kombinace natírané a pozinkované oceli a dřeva. Autorské atypické lavičky z bílých dřevěných lamel odkazují na klasicistní minulost, odpadkové koše a sloupy veřejného osvětlení jako nové prvky akcentují současný rozměr.

Skrýt detail

2004 I Rodinný dům, Brno - Líšeň

Autoři Miloš Klement, Petr Todorov, Marcela Uřídilová
Místo Brno, Líšeň
Studie 2000
Projekt 2001 - 2002
Realizace 2002 - 2004
Investor soukromá osoba

Volně stojící novostavba na okraji staré části Líšně ukončuje ulici s původní strukturou zástavby jedno až dvoupodlažních řadových rodinných domů, a to s ohledem na změněnou situaci v parcelaci - poslední dvě parcely se liší svým měřítkem. Architektonické řešení vyjadřuje změnu ve stavební struktuře - dům stojí na rozhraní staré a nové zástavby (panelové sídliště) - a pojímá zahradu jako volný prostor, který je propojen s interiérem domu vybíhajícími dřevěnými moly a průhledy francouzskými okny. Prostorové řešení se snaží zachovat intimitu parcely umístěním kamenné zdi s živými ploty a pergolou s popínavou zelení. Dům je dvoupodlažní, nepodsklepený se samostatně řešeným hospodářským objektem s garáží u severní hrany parcely. V přízemí domu je obytná část, v patře pokoje a ložnice, ve střední dřevěné nadstavbě je pracovna - vyhlídka. Architektonický výraz domu je založen na kontrastu základního zděného omítnutého korpusu domu s jeho hlavními funkcemi a obslužnými částmi domu, obloženými dřevěnými lamelami.

Skrýt detail